Chuťovky právě v květu 2019
Letošní sezona se opět prezentovala několika extrémy a tak se určitě najde dost výmluv na odůvodnění pěstitelských nezdarů. Květen byl chladný a vlhký jak květen býti má, což je dle pranostik příslib bohaté úrody. Jenže ouha! Následovaly dva měsíce vysokých teplot a prakticky bez srážek. Švestky zaschly a opadaly, takže letos nemám ani kapku slivovice. A když už bylo sucho kritické i pro mečíky, které snášejí sucho lépe než trvalou, byť kapkovou závlahu, přišlo období trvalých dešťů. Pršet začalo 28. července, zprvu to byly většinou přívaly, které spíše způsobí erozi půdy než pořádné zalití, ale postupně se déšť umoudřil a byl vydatný. Za měsíc spadlo přes 160 mm. Díky tomu začaly v průběhu srpna vykvétat nádherné výstavní klasy, 26 puků byl běžný jev. Chladný květen a následné sucho způsobily zpoždění květu, takže nejkrásnější klasy jsem sklízel týden po termínu poslední výstavy. Díky tomu jsem mohl pomoci slavnostně vyzdobit mečíky oderský kostel sv. Bartoloměje v době jeho oslav.
Ilustrační fotografie byla pořízena 21. 6., v době už pokročilého sucha a vidíte, že mečíky jsou perfektně zdravé, bez jakýchkoliv příznaků chorob a sucho jim vůbec nevadí. Protože se neustále ozývají hlasy, hlavně ve vedení Gladirisu, které zpochybňují to, že pěstuji mečíky absolutně bez použití chemie a stále na stejném pozemku, podle jejich zdeformovaných názorů to prý není možné, zveřejňuji tyto fotografie už několik let ve stejném úhlu, aby byl vidět sousedův dům a každý se mohl přesvědčit, že to stále stejný pozemek je. To, že chemii vůbec nepoužívám, nevěřícím Tomášům, bohužel, nemám jak dokázat. Největší problém je samozřejmě v tom, že jsem úplně na hlavu postavil vše, co se v časopise po dlouhá léta tvrdí, co se neustále a do nekonečna vtlouká členům Gladirisu do hlav, a to jak po stránce pěstitelské, tak i šlechtitelské. Něco takového se jednoznačně neodpouští.
Prozatím znám výsledky ze tří výstav a na všech získaly Grand Championa moje kultivary. V Rapotíně excelovala Barunka, na Slovensku v Bytči to byl Dandy a v polském Rybniku porota neodolala úchvatné barevné kombinaci Pekla a udělila mu hlavní cenu. Letos mi Peklo dalo 8 dokonalých klasů s těmito parametry: 150/65 x 24/10/6 x 10, dva z nich vidíte na snímku. Žádné zmnožené puky, dobrá stavba a výstavní parametry. Výrazný kouřový okraj a z hrdla pekelný oheň, všichni hříšníci třeste se, tohle vás v pekle čeká. Vůbec se nedivím tomu, že když je vystaveno, tak v hlasování diváků je vždy na prvních místech.
Docela živě si dokáži představit jak tyto výsledky působí na kolektiv mých závistivých pomlouvačů v čele s pány Mimránkem a Lelkem, jako červený hadr na býka. A pan předseda má opět enormní impuls vyvinout nebývalou aktivitu k očerňování mé osoby u nadřízených orgánů. Naštěstí vedení zahrádkářského svazu je dostatečně erudované, aby pochopilo co je to za člověka a nebralo jeho věčné stížnosti vážně.
Letošní výstava v Rapotíně se zase velmi vydařila a k vidění byly dlouhé, opravdu výstavní klasy. A není se čemu divit, když největší expozici má jednoznačná jednička mezi českými vystavovateli - Petr Šmída. My, zbývající vystavovatelé mu vždy děláme jen křoví. Toto je pohled na moji expozici, kde uprostřed barevně dominuje tmavě purpurově fialový semenáč R 1225, nyní uveden a pojmenován Pinja. Neptejte se co to znamená, jméno mu dal můj 4-letý vnuk Max.
Nemůžu jinak, ale na tomto místě se musím velice pochvalně zmínit o mé Barunce. Nejenže zde v Rapotíně získala Grand Championa, ona se umístila na bedně ve všech třech výstavách, o nichž jsem se už zmínil. Celkem získala ještě 2 první, 1 druhé a 1 třetí místo. Do puntíku plní to, co jsem o ní napsal, když jsem ji uváděl na trh.
Novošlechtění Dark Ride od Petra Šmídy považuji za nejlepší soutěžní gladiolu z novinek posledních let. Dává úplně spolehlivě výstavní klasy s naprosto dokonalou stavbou, které nelze nic vytknout. Zatímco jeho prvotina Red Bull u mne totálně vyhořela, vůbec se jí nedaří, tak tento kultivar má ode mne zelenou. Jen mne zaráží kód 267. Já tam žádné výrazné oko nevidím, i odstín je tmavší. Na obrázku je můj semenáč R 1275, který je barevně prakticky totéž, čili jasná 68. Je podstatně vyšší, s delším řezovým stonkem a letos měl tyto parametry: 160/65 x 25/10/7 x 9,5.
"Klas za vyšších teplot začátkem srpna vydává veškerou vláhu do klasu a stonek se bez zálivky ohýbá nad listy rostliny. V nočních hodinách se snaží vodu kořeny dodat a po napřímení poměrně těžkého klasu stonek vytvoří kolénkovitý ohyb, který signalizuje málo vody." (Katalog Lukon Glads). Tak to je absolutní nesmysl, jen trapná výmluva. (Už ta formulace zaráží - klas vydává vláhu do klasu). Při nedostatku vláhy se klas ohýbá od špičky dolů, od nejméně vyzrálé části, ne uprostřed ve stonku. Nejednou jsem takové klasy dovezl na výstavu, do rána se po napití vyrovnají a nic na nich nepoznáte, žádný ohyb. Právě naopak, esíčka signalizují nadbytek vláhy a vyšší teplotu. Díky bouřlivému růstu stonek nestačí včas vyzrát. Ale hlavně je to vyloženě odrůdová záležitost podložená geneticky, je to obrázek laxního přístupu a lajdáctví šlechtitelů. Nikdy jsem se s tímto jevem nesetkal u amerických odrůd, tam jsou na takové defekty šlechtitelé velmi přísní. Zato úplně běžně se ohyb stonků vyskytuje u odrůd z východu, tam je zase zázrak narazit na krásnou soutěžní odrůdu s perfektně rovným stonkem. Letos jsem mimo jiné z našich novinek testoval Salmon Exotic a Stellu a obě odrůdy měly stonky křivé jak paragraf. Moje cv. mají rovné stonky za všech podmínek, ať je sucho nebo mokro, zima nebo horko. Už při selekci semenáčů, pokud některý zkřiví stonek, okamžitě ho vytrhnu a vyhodím, aniž bych čekal jak vykvete. A když se během testování u nějakého klonu křivení objeví je okamžitě z testu vyřazen.
Na obrázku jsou 2 ruské odrůdy, které klas nekřiví a o nichž jsem předem slyšel hodně chvály. Skutečnost byla opět o hodně horší než pověst a preference, které ji předcházely. Goluboj topaz vlevo je typická ruská dekoračka s krátkým klasem 50 cm, ale obrovským květem (nápadný velikostní a délkový nepoměr) pěkně široce otevřeným, světle levandulově namodralé barvy. Divákům na výstavách se bude líbit, proto si ho prozatím nechám. Vpravo je Zoloto skifov, naprosté fiasko, květ nepěkně nálevkovitý, díky tomu vypadá jen do poloviny otevřený a otočený vzhůru, což způsobuje velké mezery. Silný vosk a lákavá barva bude působit na diváka, mne to ale nepřesvědčilo.
A toto je jedno velmi příjemné překvapení letošní sezony, Lelkův kultivar Eloise. Sázel jsem dvě větší hlízy silně napadené bakteriozou, vůbec jsem nedoufal, že z nich něco bude. Příroda je však nevyzpytatelná. Obě rostly velmi zdravě a každá dala dva výstavní klasy, na rozdíl od výše uvedeného modrého kraťasa. A musím zdůraznit, že všechny měly úplně pravidelnou stavbu, navzdory nesmyslným teoriím Lukeštíka a Mimránka. Jakou má klas stavbu, jedno nebo dvouřadou, zdali předsazuje, či rozhazuje květy je podmíněno pouze a jenom geneticky, a to žádná bakterioza ovlivnit nemůže. A protože pěstuji hlavně jen výstavní cv. s pravidelnou stavbou, mohou být otočeny na kteroukoli světovou stranu, nikdy květy nerozhazují a ani se neotáčejí na jih. Eloise a Dark Ride jak jsem si všiml byly otočeny k východu, zatímco Barunka většinou k severu. Všechny s perfektní, bezchybnou stavbou. Někdo zase přišel na geniální vysvětlení proč vozí na výstavy gladioly s křivými stonky a rozházenými květy - neumí je zasadit tak, aby květenství bylo otočené k jihu.
Poslední dobou si stále častěji kladu otázku, nenastal už čas zavřít krám? Ubývá sil i elánu. Jenomže třeba letos jsem vyselektoval tolik nádherných semenáčů, jako snad ještě nikdy. Tak bohatý šlechtitelský rok mi osud letos nachystal. A to mám takovou nádheru hodit do popelnice? I to se může stát, protože pořád nemám následovníka. Jeden překrásný semenáč z testování je na obrázku. Je to R 1282 a má tyto parametry: 145/67 x 26/9/6 x 10,5. Je to sice typický exot, ale s perfektní stavbou klasu a hlavně plechovým voskem. Letos potvrdil svoji vyjímečnou kvalitu a tak půjde do introdukce.
A toto je ještě jedna miniaturka exotického typu, která letos potvrdila svou špičkovou kvalitu. Je to semenáč R 1327 a měl tyto parametry: 118/55 x 24/9/6 x 8. Má dlouhý řezový stonek, perfektní stavbu klasu, skvělý zdravotní stav, čili další favorit na zisk výstavních trofejí ve třídě malokvětých.
Samozřejmě ani já jsem se nevyhnul všeobecnému boomu křížení šumrovaných odrůd a pár takových semenáčů do testu půjde, ale žádné ambice si nedělám. Nejsem Lukon glads, abych každý rok uváděl několik šumrovaných odrůd, které jsou vesměs kvalitativně podstatně horší (Kokkino, Salmon Exotic...), než ty nejoblíbenější. To neustálé zdůrazňování toho, že nový šlechtěnec má být přínosem do sortimentu, čili měl by být lepší než jeho rodiče, než podobné kultivary sortimentu, mi v současné době připadá jako házení hrachu na zeď. Uran je typickým příkladem toho, jak mizerné dítě lze zplodit ze dvou špičkových rodičů. Velice se mi líbí vychloubání: "V uplynulém volebním období bylo našimi amatérskými šlechtiteli uvedeno na trh 266 odrůd mečíků..." To je velikášství, honba za kvantitou. Nasnadě je třeba dodat, že víc jak 200 kousků z tohoto kvanta je tak mizerné kvality, že po nich dnes už ani pes neštěkne. A u kosatců je situace ještě horší.
Na obrázku je R 1329, který má na miniaturu docela slušné parametry: 145/55 x 21/7/4 x 8,5. Má dlouhý, řezový a absolutně rovný stonek a ani stavba není k zahození. Až na tu barvu, je to šeď, deprese, smutek, je to barva stáří a ještě navíc, manželce se vůbec nelíbil. Snad se ujme jako rarita.
Bylo mi vytýkáno, že se chlubím a do ankety dávám jen své kultivary, ale když jsou v toptenu v první desítce 4 moje odrůdy (40%), (v první patnáctce dokonce 7 cv. - 46%), tak je přece čím se chlubit. Nemyslíš, pane předsedo? Koketka je další cv., který mi dělá velkou radost, letos obzvlášť. Vyniká plechovým voskem, ale se stavbou má problémy, nebývá vždy pravidelná, proto má šanci bodovat jen v kategorii exotů. Letos získala dvě druhá místa, a to na výstavách v Bytči a Rybniku.
Na obrázku je její dítě R 1366. Zdá se lépe vybarvené a také stavba by měla být v pořádku. Pokud se vám bude zdát flekaté, tak to není viroza, ale ocabrání deštěm.
Pohledem na dvě letošní selekce (R1353 a R 1354) se s vámi budu pomalu loučit. Ještě bych měl nějaké připomínky k anketě. Absolutně nechápu násobení bodů součtem výskytu. Je to diskriminace méně rozšířených novinek oproti starším odrůdám. Díky tomu získala Olympia v loňské anketě o x míst vyšší umístění než jí objektivně náleží. Ještě větší diskriminaci vidím v poslední větě. Kdo jezdí na VČS je šlechta, ti ostatní jsou póvl, proto nemají nárok na vylosování cen i přesto, že se ankety zúčastnili.
Závěrem můj letošní topten: 1. Barunka. 2. Peklo. 3. Ginfizz. 4. Paní Milena. 5. Dandy. 6. Dark Ride. 7. Koketka. 8. Exkluziv. 9. Procyon Exotic. 10. Najáda.
Dále ještě letos excelovaly, ale už se na ně nedostalo: Clarences Choice. Eloise, Wowzer, Vanilka, Brazoleta a Minicar.