Třásněnka mečíková (Taeniothrips simplex).
Průměrná délka života třásněnek, včetně třásněnky mečíkové, je asi 40 dní a záleží to na teplotě a bohatosti potravy. Z toho připadá 25 dní na vývojový cyklus od vajíčka po dospělce, čili dospělé třásněnky žijí přibližně jen 2-3 týdny. Reprodukční proces třásněnek probíhá v nepřítomnosti samečků, samičky se nepáří, u některých druhů a v některých oblastech samčí populace chybí úplně. A když se u třásněnky mečíkové někteří jedinci samčího pohlaví vyvinou, jsou podstatně menší než samičky, skoro poloviční. Samičky kladou vajíčka do nejjemnějších vrcholových pletiv uvnitř listové růžice mečíků. Po vylíhnutí nastávají dvě larvální stadia vývoje, během nichž je třásněnka nejškodlivější. Larvy jsou žluté s červenýma očima a sají uvnitř růžice listů na nově se vyvíjejících listech a uvnitř poupat květného klasu. Teprve později až tyto listy dorostou nebo se květy otevřou, mečíkáři zaregistrují škody, které svým sáním třásněnka způsobila, ony typické stříbřité, probělené skvrny a mapy na listech a květech nebo zdeformované a slepené okvětní lístky. Vývoj pokračuje, nastávají dvě krátká nymfální stadia, kdy třásněnka neškodí, protože nepřijímá potravu. Je to vlastně stadium kukly, na jejímž konci je dospělá samička. Ta okamžitě začne přijímat potravu, aby mohla vytvořit a naklást vajíčka (průměrně kolem 80), z kterých se během několika dní líhnou opět jen samičky. Po celé toto škodlivé období žije třásněnka skrytě, schovaná a chráněná před účinky kontaktních insekticidů. Vykladeným samičkám, které splnily svou reprodukční povinnost zbývá už jen několik dnů života, vylézají z úkrytu, aby si ještě trošku užily života, opíjí se nektarem a slunečním svitem. A tehdy je mečíkáři v květech uvidí, vzpomenou si, že by měli stříkat a běží naředit Actellic. Provedou vlastně jen eutanázii dospělců, kteří už mají smrt na jazyku, květům neškodí a stejně by během několika dnů uhynuli přirozenou cestou. Bohužel přitom zlikvidují i všechny přirozené nepřátele třásněnek.
Třásněnka mečíková má během roku v chladnějších oblastech dvě, v teplejších tři generace, přičemž ta poslední je nejsilnější a její vývoj časově koliduje s dobou kvetení mečíků, proto ty rozsáhlé škody na květech, které je schopna napáchat. V teplejších oblastech bývají škody větší nejen díky většímu počtu generací, ale jednotlivé generace jsou silnější, protože třásněnka tam klade více vajíček. Pokud chceme s třásněnkou úspěšně bojovat, musíme se soustředit na první dvě generace a zredukovat jejich počet pod práh škodlivosti. Vzhledem ke skrytému způsobu života je používání kontaktních insekticidů bezpředmětné, naopak mají opačný efekt, podporují rozvoj třásněnek likvidací jejich přirozených nepřátel. Bezpodmínečně nutné je používat pouze systémové insekticidy, které sice v první fázi také zlikvidují užitečné živočichy, ale systémový efekt, který se dostavuje s určitou časovou prodlevou už likviduje jen fytofágní třásněnky, predátory přitom ušetří. Odborně se tomu říká šetrnost k necílovým organizmům. V oblastech s vysokým výskytem třásněnky použijeme dva postřiky před květem (asi měsíc a týden před). Stříkáme jen do středu růžice listů, na stonek a hlavně na vyvíjející se klas, čili do míst, kde je třásněnka schovaná. Postřiková jícha musí být silnější (strop povoleného dávkování) , takové koncentrace se doporučují na odolnou třásněnku západní. V oblastech se slabým výskytem třásněnky většinou stačí jen jeden postřik na začátku kvetení, nebo dva, jeden před květem a jeden později během květu. Třásněnka mečíková není monofág, běžně škodí i na jiných květinách, na jaře např. na narciskách. Poslední postřik během květu je nutný právě proto, abychom zlikvidovali migrující samičky, a to nejen třásněnky mečíkové, které přilétají z jiných květin. K tomuto poslednímu postřiku už nepoužíváme organofosfáty (Perfekthion, Nurelle), které jsou pro včely jedovaté a mohou květy poškodit. Doporučené insekticidy naleznete v článku Nové přípravky. Nejlepší chemická likvidace třásněnky je postřik před květem přípravkem Perfekthion (dimethoate) a později během květu Mospilanem (acetamiprid), kterým stříkáme i přímo do květů. Absolutně nevhodné a neúčinné jsou "osvědčené" přípravky Decis, Karate a Spintor, jejichž vřelé doporučení najdete v Gladirisu č. 130, str. 38.
Třásněnka má mnoho přirozených nepřátel, kteří jsou schopni významně redukovat její počet. Jsou to blanokřídlí parazitoidi (Ceranisus menes, C. americensis), dravé ploštice (Orius majusculus, O. laeviagatus, Nabis rugosus, Anthocoris nemorum), dravé třásněnky (Aeolothrips intermedius, A. fasciatus) a entomopatogenní houby (Verticilium lecanii, Beauweria bassiana). Někteří z nich, včetně dravých roztočů (Amblyseius cucumeris), se množí uměle jako bioagens, prozatím však tyto přípravky našly uplatnění pouze ve sklenících. Při jejich aplikaci v polních podmínkách nebylo dosaženo uspokojivých výsledků. Entomopatogenní houby mečíkáři zlikvidují neopodstatnělým a přehnaným používáním fungicidů a užiteční predátoři, kteří se neskrývají, čile běhají po květech a hledají kořist (ukryté larvy třásněnek) jsou jako první zlikvidováni používáním kontaktních insekticidů (Vermitec, Karate, Ambush, Actellic, Decis atd.). Na mečících běžně škodí i jiné druhy polyfágních třásněnek, hlavně je to žlutě zbarvená třásněnka zahradní (Thrips tabaci) a hnědě zbarvená třásněnka západní (Frankliniella occidentalis), kterou od mečíkové rozezná opravdu jen odborník na třásněnky. Třásněnka mečíková bývá většinou tmavěji zbarvená, přezimující samičky jsou až černohnědé. Dravé třásněnky, stuhatky jsou o něco větší, podsaditější a hlavně nápadně černobíle pruhované, neskrývají se, proto je mečíkáři spatří jako první a mylně je považují za třásněnky škodlivé. Fytofágní třásněnky jsou menší, štíhlejší, nenápadně zbarvené a hlavně jsou dobře ukryty. V květu jsou ukryty až na dně trubky, kterou musíte podélně rozříznout, abyste je objevili. Při vyrušení typicky odskakují (to stuhatka nedělá) a ihned hledají nový úkryt.