Uvedení do Síně slávy
Mezinárodní gladiolová Síň slávy potvrzuje, že Lubomír Rýpar a kultivar Česílko jsou vyznamenáni zařazením do gladiolové Síně slávy, která je limitována pro jednotlivce a kultivary, jež demonstrují význačné úspěchy v gladiolovém světě. A těm, kteří významně přispěli ke zvýšení hodnot gladiol.
Docela si připadám jako svýho času fotograf Jan Saudek. Celý svět ho uznával a cenil si jeho fotografie, jen ve své domovině se dočkal pouze represí, v lepším případě ho vyhlášení "fotoakademici" ignorovali nebo dělali, že neexistuje. Byl osobitý, vyjímečně geniální, bohužel, jeho pornoumění se absolutně neslučovalo s kodexy tehdejší socialistícké morálky, stejně jako se můj pohled na pěstování a šlechtění mečíků diametrálně rozchází s poněkud zaostalými a omezenými názory vedení Gladirisu. Během celé mé dlouhé šlechtitelské éry jsem se od vedení Gladirisu dočkal jen urážek a pomluv. Marně budete na titulních stránkách časopisu hledat fotografie mých semenáčů, či odrůd, dokonce určitou dobu mi odmítali otiskovat novošlechtění a pokusů o vyloučení jsem od různých předsedů zaznamenal hned několik. Ovšem korunu všemu dal pan Mimránek, jehož 5-stránkový pamflet plný pomluv, urážek a hlavně různě posbíraných lživých klepů mne doslova okouzlil. Okouzlil tak, že jsem tu sbírku hloupostí a slizu, nesmyslného plácání o všem a o ničem, které nemá hlavu ani patu, nikdy nedokázal dočíst do konce a komentovat ji vůbec nebudu, to by už bylo příliš pod moji úroveň. Udělení této prestižní ceny ostře kontrastuje s níže uvedeným veledílem, v němž jsem prezentován coby totální hovado.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Otevřený dopis členům organizace Gladiris.
Vážení přátelé, kolegové pěstitelé mečíků.
V době vánoční jsem dostal mnoho přání ke krásným svátkům, tak za ně děkuji. Došlo mě i přání, ve kterém jsem byl vyzván k soutěži o biopěstování, jistě již víte od koho, no od koho jiného, něž od našeho biopěstitele mečíkového geniuse pana Rýpara. Také mě na poslední schůzi bylo řečeno, že jsem se nevyjádřil k jeho mečíkové bibli, že to není slušné neodpovědět. Myslím, že člověk není povinen odpovídat lidem aby uspokojil jejich nedočkavost v tom aby mohli pokračovat v psychickém nátlaku a neférové korespondenci. Pak jsem obdržel nabídku na koupi hlíz s dalšími hrubými urážkami ne jen na mne, ale i na firmy Lukon Bulbs a Lukon Glads.a další Majitelé těchto firem mne ubezpečili, že si toho nemám všímat, že dotyčného neberou vážně.
No a pak přišla sprcha. Pan Rýpar si udělal webové stránky. Na interpelaci pana Ing Dušana Slošiara dotyčný na těchto svých stránkách rychle vymazal urážky na další pěstitele, protože si zřejmě uvědomil právních důsledků tohoto media. Bohužel ale pořád tam stojí, že pan Mimránek a spol jsou chemická lobby Gladirisu.
Takže toto je již veřejná výzva k tomu, abych nemlčel a též si nebudu psát s kolegy v redakci a pomlouvat pana Rýpara, aniž bych s ním mluvil s očí do očí.
Předně, s nikým a nikdy nebudu soutěžit v pěstování v biohnoji. Nevím, proč si pan Rýpar vybral právě mě k této soutěži ale je zde „snad“ důvod. Když slovenští pěstitelé na Slovensku otiskli bibli o pěstování mečíků dle rad pana Rýpara, pozdě zjistili, že chybili. Na poslední schůzi o Otrokovicích ke mně přistoupil nebohý pan Karol Vladár, předal mě slovenský zpravodaj se slovy: „Petře nezlob se, všechny narážky na jiné pěstitele jsme vymazali, ale tebe jsme nechali, protože jediný to zřejmě ustojíš“ (fotografie z tohoto předání na webu organizace.) Nyní vám vysvětlím, co znamenají předpony bio a eko.
Předně značka bio se nepřiděluje osobě, ale biopotravinám. Na to aby někdo tuto značku mohl používat se musí zaregistrovat, pro pěstitele, kteří pěstují biopotraviny, (pěstování biokvětin je blbost), se vydává již od roku 1992 časopis, biopěstitelé jsou registrovaní a jejich pozemky jsou kontrolovány, někdy namátkově a též pravidelně.
Biopěstování spočívá v tom,že půda, na které se tyto plodiny mají pěstovat se nesmí dva roky hnojit minerálními hnojivy a nesmí se používat absolutně žádné chemické přípravky, pouze bioagens, ale ty použít nejdou, pouze v uzavřených prostorách, sklenících. Nesmí se používat herbicidy. Plantáže jsou tedy zapleveleny, a to postupně rok od roku více. Proti škůdcům a pro urychlení, proti mrazíkům se mohou používat pouze netkané textilie. V zelí strašáci či jiní plašiči ptáků. Na tento typ pěstování, kde zelenina vlastně odpovídá kvalitě co si pěstujeme doma na zahrádkách dostávají tito pěstitelé dotace z EU, jeden šikovný zahradník si tak koupil nové auto za milion a celou budovu šlechtitelské stanice.
Bio-dýně Hokkaido dováží z Rakouska a lidé to kupují jako blbí, když vlastně dýně naroste zadarmo doma na každém hnoji. Nejlepší na tom je, že tu zeleninu zalévá z potoka, který neprochází čističkou a v obci kam ten potok protéká nejsou septiky a je tam umývárna a autodílna přímo u potoka. Tento pěstitel, ale než zakoupil tuto lokalitu stačil zlikvidovat tři květinové zahradnictví svými pokusy předělat je na eko systém bez topení. Já ze zásady tyto předražené potraviny pochybného původu nekupuji, mohou na nich být karcinogenní plísně.
Takže předpona bio dnes znamená biobiznis. Pokud pan Rýpar, který doporučuje stříkat mečíky jedy proti třásněnce a to jen trošku z vršku, aby to vypadalo jako bioošetření, si v zásadě odporuje, a kdyby byl slušný tak řekne, „ při pěstování používám i chemické přípravky, ale uváženě a promyšleně.“ A to snad děláme všichni. Nebo ne?
Mimránek a spol jsou na internetových stránkách označeni za chemické lobby. Ríkám vám, že to je blbost nad blbost a to se vyjadřuji velmi slušně na rozdíl od dopisů, které dostali někteří naši členové s doporučením aby mečíky raději vyhodili, nebo začali pěstovat podle pana Rýpara. Když si přečtete bibli pana Rýpara pozorně, pak vám musí dojít, že zde vlastně opisuje všechny dobré rady, které dávno v našem bulletinku vyšly. Je to psáno s psychologiockým dojmem, podle kterého je čitatel veden k tomu, že pan Rýpar je genius a ostatní jsou blbci a idioti. Redakční rada dává do zpravodaje články o chemických, ale také o bakteriologických přípravcích, o které si pěstitelé píší a požadují je. Ne každý má možnost se dozvědět co je dobrého. Když hovořím s pěstiteli, tak každý má stejně svůj způsob pěstování, který mu vyhovuje, články si přečte, usoudí co je z toho pro něj dobrého a to použije. Nikde není napsáno, aby členové si hned tyto všechny přípravky zakoupili a okamžitě je použili.
Chyby se dělají především v tom, že se přípravky a hnojiva použijí v nesprávné koncentraci a nebo za vysokých teplot. (také mnoho pěstitelů si zničilo mečíky záměnou přípravků vlastní nepořádností v označení lahviček či sáčků). Vzpomeňte, kolik nechutných článků prošlo ohledně dusíkatého hnojiva a jakých odborností jsme se dozvěděli od pana Rýpara, které vlastně nikomu k ničemu nejsou, důležité je, že ošetření dusíkatým vápnem je sice drahé, ale vynikající, pokud se správně aplikuje.
Příroda je dnes tak narušená, že není místo pro brouky a motýly, a ubývají i ptáci. Mluvit o ekologii je již dávno nesmyslem.To nezavinili pěstitelé na zahrádkách, ale začalo to kolektivizací za komunistů, sjednocením polí v lány, které upěchovávají velké stroje, plodiny se pěstují ve velkých celcích, které jsou ošetřeny tunami přípravků, blatouchy, křepelky, a skřivánka již neuvidíte. Bažanti a zajíci sem byli dovezeni zámeckým panstvem, aby měli do čeho střílet, když zrovna nešli válčit, bohužel myslivců tu zůstalo neurekom, jak směšné, když na Silvestra jde sto myslivců a jdou večer nazpět se dvěma prostřílenými zajíci, každý o nějaké to deko těžší olovem. Přežijí v přírodě živočichové, ale většinou jen ti škodliví. Víme jak vysoký je spad jedovatého prachu po celém státě. O tom, jak ubývá krásné orné půdy ani nemluvit. Myšlenka o skutečně zdravé prostředí je nám drahá všem. Bohužel čteme na SRS zprávách kolik sem je každoročně přivlečeno škůdců, plísní a bakterií systémem světové globalizace. Třásněnku mečíkovou jsme neznali před rokem 1980, žije zde v přírodě asi 8o druhů třásněnek, které mají též své třásněnky predátory a žili dříve v rovnováze, aniž by škodily.T-mečíková byla zavlečena zřejmě z Jižní Afriky a třásněnka západní se sem dostala o nějaký rok později- možná nás čekají ještě horší škůdci. Drastickým predátorem třásněnek je ploštice, vždy se mě zde objeví a sleduji jak loví imaga třásněnek. Bohužel přestane to zvládat.
Když už jsme u toho slavného hnoje, který používali lidé v prvotní pospolné společnosti, když přestali vykopávat kořínky a sbírat bobule po okrajích lesů. Bohužel na to, že čilský ledek který se míchal za napoleonských válek do střelného prachu podporuje růst přišli lidé nedávno, ještě za první republiky si jen málo kdo mohl pohnojit pole troškou ledku. Když jsem pracoval v JZD jako elektrikář, mívali jsme služby na vykládku vagonů. A vykládali jsme pytle hnojiv, obrovské množství. Byl hnůj, od krav a vepřů. Dobytek ale již dávno skončil na porážce tak není hnoje. Snad jen někde z koníren, kde si nyní bohatší lidé nechávají hlídat koníka pro dcerušku. Takže byla jiná doba, změna, pomyslná konjunktura.Velké hromady hnoje se nechaly zarůst po několik let plevelem, že semen z toho plevelu bylo více než toho hnoje, a to se rozmetalo. Chudery babičky pak po kolenou tento plevel v řepě trhaly. Když babičky nestačily, začaly herbicidy, tím se změnila skladba plevelů. Ty krásné plevely, pro motýly se vyhubily, a ty hrůzy plus další, které se dovezly ze semeny z jiných státu se rozmohly tak, že dnes si s tím nikdo neví rady. Z velkých lánů každý rok velké deště odplavují obrovské množství ornice, zůstává často jen plané podloží. Kolik stovek let sem dříve sedláci naváželi a zúrodňovali půdu, dnes už se hnůj a humus na pole nevozí, prostě není. Alespoň, že se zaorává do půdy sláma po sklizni obilí. Kvanta superfosfátu a NPK s vysokým obsahem fosforu změnila chemické složení půdy. Dusík z hnojiva unikne velmi brzy, draslo se též po čase vyplaví, ale bohužel fosfor tam zůstává dlouho. Minerálním hnojením se zvyšuje obsah fosforu, který začne postupně zvyšovat svůj antagonismus a brání rostlinám v přijímání jiných živin. Toto se stává především na zahrádkách, kde též hodně hnojíme a podle pana Rýpara v našem zpravodaji není správný a vysvětlující článek o hnojení. Já mu řeknu proč.
Každý pěstitel by si měl dát udělat rozbor půdy a podle toho, obyčejně kvalitní laboratoř napíše i určí správné dávky které je potřeba dodat. Pro mečíky jsou již dávno vypracované tabulky jak se mají hnojit a to v knížce „Mečíky“ z roku 1975 od Ing Vlastimila Vaňka. Když se podíváte na obsah, kdo tuto knížku napsal pak zjistíte, že autorem předmluvy je pan Ing Vaněk, ale autorem všech ostatních odborných kapitol je Ing Jiří Václavík. Kdyby si tuto knížku někdy pan Rýpar přečetl, pak by věděl, že to o čem píše ve své bibli bylo dávno již napsáno a to mnohem odborněji a důkladněji a hlavně slušněji. Je sprosťárnou a neomluvitelné, že pan Rýpar vůbec ing J.Václavíka dává do úst, jelikož mu nejen já ale i pan Rýpar nesahají svými znalostmi ani po kotníky. Samozřejmě že stať o chemických přípravcích je v této knížce proti dnešku zastaralá. Samozřejmě, že mečíky při začátku růstu berou živiny převážně uložené ve staré hlíze. Pro vytváření květu, hlavní listové plochy a nové hlízy začne brát živiny z půdy, které tam dáme předzásobeným hnojením, jelikož dodávat základní hnojení až v pulce vegetace je pozdě. V období 4 listu mečík potřebuje dostatek dusíku aby tyto živiny mohl lépe z půdy odebírat. To dodáváme přihnojením v této době nějakým hnojivem s větším množstvím dusíku, protože ze základního hnojení je dusík vyprchán a dusík vytvářený bakteriemi na humusové složce obyčejně nestačí k tomu, aby klasy byly v takové kvalitě, jak potřebujeme.
Kdo má možnost dávat na pole starý koňský hnůj, možná 6 a více let starý, který je pak vlastně kvalitním humusem? Takový hnůj každý nemá. Takový kvalitní hnůj pak samozřejmě je pro půdu přínosem. Nikdo nikdy netvrdíl, že dávat do půdy takový zetlelý hnůj je špatná věc. Ve zpravodaji bylo vždy uvedeno nedávat pod mečíky čerstvý kompost či slamnatý hnůj a také zelené hnojení. Toto se neosvědčuje a ani žádná odborná liratura toto nedoporučuje. Čerstvý hnůj dobře snesou z květin denivky, které ho nikdy nemají dost a z polních plodin všechny předplodiny před obilím, tedy řepa a brambory. Také biozelenina se hnojí jen zetlelým hnojem, protože humusová složka pomáhá k životu bakteriím produkujícím dusík, který se pak nemusí dávat dusíkatými hnojivy. A to také jen některá zelenina, hlavně ne kořenová. Všechny tyto podstatné věci jsou snad každému jasné tak nechápu, proč pan Rýpar nám předkládá něco co každý známe. Já například sázím do směsi písku a čistého zetlelého hnoje do květináčů vzácné bruty, který kdysi před mnoha lety soused navezl a snažil se zbohatnout na pěstování žížal, a tak to nechal i s hromadou svému osudu, a zde si chodím přikrádat každý rok kolečka této vzácné suroviny. Mečíky v této směsi velmi dobře prosperují, ale po měsíci pěstování až začnou plný růst, mě začaly chřadnout nedostatkem hnojiv, tak honem jsem je zaléval Krystalonem, aby se vzpamatovaly. Především trpěly chlorozou. Tyto komposty mnoho přijatelného železa nemají, a železo je potřeba dodat k tvorbě chlorofylu. Proč se pěstují jedlé houby na spařené slámě a ne na písku? Proč rostou houby v lese, kde je kyselý humus z listí a jehličí a je tam vlhké prostředí? Z této logické dedukce si odvodíme základní poučku. Pod mečíky komposty raději nedáváme, i paní Ing Dušková, která dělala v Průhonicích testy na odolnost mečíků na houbové nemoci tvrdí, že nevěří, že by pan Rýpar měl více zdravé hlízy než v Průhonicích, kde se ve šlechtění dělaly především tvrdé testy na citlivost mečíkových klonů k houbovým onemocněním a říká, že vysoký podíl na zdravosti těchto klonů má především jejich odolnost daná geneticky a pak zdravá půda, zdravá sadba, a loupání hlíz nepomůže, protože houbové nemoci nejsou jen ve slupkách, ale u v samotných hlízách i když vypadají zdravé. A samozřejmě v půdě, zvláště pak, když v jedné a též půdě sázíme více let, houbové nemoci se akumulují. Dělal jsem před několika lety pokusy a nasázel hlízy mečíků do jednoho řádku, kde byl vespod slamnatý hnůj a mečíky zase zakryl tímto hnojem z kravína. Mečíky po vykopání na podzim byly pěkné a zdravé. Nedalo mě to a pokus opakoval, další rok mečíky značně onemocněly fusariozou a zbytek dorazila botritis. Z toho dedukuji, že sázet do půdy, kde se přidá hnůj či zelené hnojení je vždycky riskantní. Zkuste si tento pokus sami. Ideální humus je ve staré síle. A hlavně, nemusí ho být mnoho.
Sledoval jsem několik let pěstování mečíků u pana Šarana. Pan Rýpar tvrdí, že nemohl s ním uspět, že Ivan měl ideální nejlepší půdu z nás. Tvrdím, že to je velký nesmysl. Je sice pravda, že na Hané jsou kvalitní černozemě, ale u Ivana byl spraš který do podzimu se změnil v beton. Bylo to bývalé zahradnictví, kde v některých částech pozemků bylo nebývalé množství drátovců, kteří nejen že vrtali do hlíz, ale sežrali celý záhon mečíků v začátku vegetace a to zelenou podzemní část. Někdy se stalo, že při sklizni byly celé řady zlikvidovány fuzariozou, Ivan plečkoval a provzdušňoval za dobrého počasí od rána do večera, málo kdo tolik věnoval mečíkům času. A dobře hnojil cereritem, „říkám, že dobře!“, správně chemicky ošetřoval, žádný kompost, ten neznal pouze někdy mulčoval kůrou. A když vystavoval, tak jsme neměli nikdo šanci. Pak zjistil, že nejlepší ozdravění půdy a zničení drátovců může být jedině tím že nechá pole ladem, a bude likvidovat na něm plevel. Drátovci nebudou mít co žrát a houby bez biohumusu nemohou na čem přežít. Nikdy bych si nedovolil diskutovat s Ivanem o jeho pěstování způsobem jako to dělá pan Rýpar.
Nebudu přesvědčovat naše pěstitele, že ruské mečíky jsou lepší než české či jiné. Konstatuji, že se mě některé ruské mečíky velmi líbí, především pro nové čisté barvy a jemné kombinace a krásné kadeření, Kadeření je něco jiného a hladké mečíky zase něco jiného, oboje má své kouzlo, jedno v módě a druhé v jednoduchosti. Pan Rýpar si vymyslel o ruských mečíkách názor, a vlastně je ani pořádně neviděl. Zvláště jeho hanění pana Krašeninnikova je do nebe volající drzost. Jak mohu někoho pomlouvat, když o něm nevím ani zbla? A ještě to dát na internet? Vždyť od něj nikdy ani žádný mečík neviděl, nezná jeho názory co se jemu líbí a proč mečíky pěstuje. Vždyť posuzovat mečíky podle fotografií, jak pravíl mě pan Rýpar je největší podvod, protože jsou upravené a barva změněna.
Dotyčný navštívil mne osobně před 4 lety a vybral si dva ruské které právě kvetly, velmi je chtěl, měl jsem tehdy pár hlízek z brutu, a protože se mu líbily dostal je. Jaké bylo mé překvapení, že je naprosto zdegradoval a hned demonstrativně vyhodil. Že by se nakazily v biohumusu? U mne jsou zdravé. . Bohužel je pravda, že již jsou mnohem lepší mečíky v oranžové barvě.
Já jsem tyto odrůdy panu Rýparovi nenutil, proto by měl ze slušnosti pomlčet a ne hned všechno ruské hodit na hnůj. Poslední ruské novinky a mám jich na třistapadesát, tedy i moldavské a litevské a ukrajinské jsou na to co jsme z ruska vídali v minulém tisíciletí velkým pokrokem a to především v dekorativnosti. A minimálně padesátka z toho jsou vysoce kvalitní, potřebuje to však vyselektovat, tak jak jsme to dělali s americkými odrůdami. Američané se též vyhrabávají ze svých nebrutujících odrůd za pana Summervilla. Tvrdím, že ruské mečíky se velmi rychle dostanou do našich zahrádek, protože jsou barevně zajímavé a hlavně většinou vysoce množivé a zdravé. Samozřejmě jsem tam měl i virosní odrůdy, které se musely vyřadit.
Prostě je to tak, když jsem psal dříve o amerických odrůdách, pan Rýpar se ohrazoval, že preferuji americké, dneska preferuje americké on, které dostal většinou ode mne, a zase tvrdí opak o ruských jen pro to, že je mám já a líbí se mě. Podobně to bylo s odrůdami Jirky Václavíka, dříve je zavrhoval, dnes nemá nad ně.
Nad jeho dvěma názory se musím pousmát a to, že není potřeba znát rodičovství rodičů, několikrát mě přesvědčoval, že to je zbytečná věc a hned na to říkal při prohlídce mečíků, ten je z toho a ten zase z toho, prostě odporoval si sám sobě. A to druhé, možná si vzpomenete plamenné řeči o tom, že mečíky nevoní a že nikdy necítil že by voněly. Slyšela to celá schůze v Otrokovicích. O čem tedy diskutovat?
V době kdy se odhlasovalo členskou schůzi, že se bude za evidenci novinek platit, všichni vždy zaplatili, jen pan Rýpar nikdy! Je tedy stále organizaci dlužný.
Při první návštěvě u mne se mu líbil hnědý semenáč, který jsem letos pojmenoval Barabáš. Tak jsem mu jej přenechal, protože jej obzvláště obhlížel, U hnědých mečíků se málo kdy najde semenáč s kvalitním klasem, 25 a více puků, v čisté barvě. Je nezaměnitelný.Myslim si, že pan Rýpar jej na výstavě v Holešově představil pod číslem R, tedy jako vlastní šlechtění. Byl jsem si ten exponát několikrát prohlédnout a muselo by být velkou náhodou, aby vyšlechtil něco naprosto podobného, nechávám to v klidu, nestěžuji si, jelikož to dokázat nemohu.
V nabídce pana Rýpara jsem se dočetl, že velkou většinu mečíků ode mne vyhodil, byly nemocné a špatné.
Dostal ode mne výměnou před 3 lety a 4 lety vždy kolekci nejlepších amerických odrůd především od pana Hartlineho. Bylo to výměnou za jeho (několik semenáčů, které již nepěstuji) Jaký byl můj udiv, když píše v úvodu nabídky, že je sice vyhodil, ale dále v nabídce píše, že tyto mečíky jsou u něj nejlepší, navíc několik z nich měl již na další rok v nabídce k prodeji! Nevěřím, že by měl tyto novinky od někoho jiného, Od pana Hartlineho je to pouze za velmi vysoké ceny a pokud vím bere od něj výměnou pouze pan Koníček, a Jarda by tyto novinky určitě jen tak nepustil. Takže jde jedině o mečíky ode mne, čili vidíte charakter pana Rýpara v čistém světle. Podobně píše, že nejlépe mu roste odrůda Vanessa. Tuto odrudu jsem do Česka dovezl od přítele Petra Bergmana v roce 1992 z Holandska, protože je to mimořádně ranná odrůda, navíc botanická, má naprosto jinou hlízu než běžné mečíky. Dal jsem ji rozmnožit k panu Šaranovi, kvetla mu vždy týden před nejrannějšími mečíky, tedy dala se běžně narychlit na poli na poslední školní dny, konec června, podobně jako Hunting Song.
Takže pane Rýpar, Vanessa není žádný zázrak, a o jejích kvalitách dobře víme. Je to však měkkolupenný mečík, z hlízy dává více květů v celkem slušné kvalitě a první mečíky jsou pro trh ty nejvzácnější. Pro zajímavost, holanďané ji vysazovali až v druhé polovině července, aby kvetla koncem října, kdy ceny květů mečíků na burze vyly nejvyšší. Mám od ní i několik krásných semenáčů. Bohužel pan Bergman z Noordvijkehofu v roce 1995 zemřel na leukemii. Mám od něj dopis, že prodal firmu a pole a lékař mu dával měsíc života. A starý pan Peter Welcenbach z Wisconsinu, který mě s ním seznámil, mě poslal svou OF SINGULAR BEAUTY. Nyní má Peter přes devadesát let. Na jejím rozmnožení má zásluhu právě Ivan Šaran.
V letošní nabídce pana Rýpara jsou ty „nejhorší“ od Mimránka nabízeny k prodeji. Především AARALYN a BROADWAY, které vychvaluje jako nejlepší, Romanku a Rigel Exotic dostal od pěstitele s diametrálně horším zbožím tedy koupil jedině u LUKON GLADS a ten je koupil přímo z Pruhonic! Dále chválí Rajathos pana Beličky, ale zřejmě neví, že je to potomek z Ráj Srdce toho tak špatného pěstitele Mimránka. Dále má v nabídce ABOUT FACE, CARL FISHER, BLACK PEARLS, DARRENS BLUE, DEANS LIST, FEMME FATALE, HURON NORMA, LADY LUCILLE, , PILLOW TALK, SHOW STOPPER, STAR PERFORMER, CANADIAN SUNSET, MAJESTIC PURPLE, a SHOWMANS DELIGHT, který stál 5 dol hlíza. Také předpokládám, že na rok ještě vyrukuje z dalšími, například AMERICAN DREAM. Toto vše má v nabídce. A to pouze za výměnu za jeho několik semenáčů, které mě za výměnu dalším rokem poslal ty samé, protože nic jiného neměl a potom kdo je kšeftař ?
Činnost pana Rýpara ve výboru trvala jednu schůzi výboru v Přerově, to byl přítel Bajar začínajícím předsedou. Pan Rýpar byl na schůzi přizván a bylo štěstí že naposledy, jinak by se celý výbor rozhádal, všichni dělali všechno špatně, anketa byla k ničemu, práce na evidenci mečíků byla k ničemu, i pokladník byl z něj nešťastný, takže to vypadalo na konec organizace. Naštěstí nebyl více přizván a když stará struktura náš předseda Bajar zdvihl ruku, pan Rýpar byl na chvíli ticho. Bohužel neumím takto rázně zakročit, ale ono se to střádá a střádá, až hrnec přeteče.
Hodnocení mečíků na výstavách pokud vystavoval přítel Šaran, neměl pan Rýpar šanci. Já jsem nikdy nebyl nemocný z toho, že bych nějakou cenu nedostal či ano, ale jsou pěstitelé, kteří se chválí, že mají cen tolik, že se vlastně ani nevejdou do záběru fotoaparátu. Je to trapné a směšné. Hlavně cena Grand Championa v Olomouci za Lady Lucille. Ten vyrostl z hlízy kterou jsem mu poslal, vím bezpečně, že Lady Lucille ode mne ten rok chtěl.A především ty nejlepší purpuráky a protože jsem člověk přející, dostal vše, ale již naposledy. Na výstavě byly i krásnější klasy a nevím jak se stalo, že cenu dostal zrovna pan Rýpar, asi mu chtěla porota udělat radost a povzbudit ho. (jak se to začínajícím pěstitelům obyčejně dělá). Ale za dobrotu na žebrotu, pan Mimránek má nejhorší mečíky, jelikož je chemická lobby.
Na první pořádné výstavě v Olomouci, asi v roce 1995, to vedla paní Chodorová a pan Šaran exceloval nádhernou expozicí, na to nelze zapomenout. Bylo připraveno hodnocení podle upravených hodnotících tabulek
Každý hodnotitel obdržel hodnotící lístky, kde mimo základních údajů je možnost poměrně hodně bodů pro individuelní krásu, nazvané „osobní dojem“. Prosil jsem pana Rýpara, aby se připojil ke komisi a pomohl hodnotit. A to jsem se strašně zmýlil, dozvěděl jsem se, že toto hodnocení je k ničemu, že komise je k ničemu a ničemu nerozumí a byl tak nepříjemný i k jiným hodnotitelům, že to hodnocení i několik dalších osob vzdalo. Od té doby se již nikdy podle tabulek nehodnotilo. A když si přečtete v jeho nabídce jeho názor na květ mečíku, odpovídá přesně tomu, co preferují a hodnotí tabulky, tedy typ amerických mečíků, tedy typ mečíku PULCHRITUDE a dalších kvalitních mečíků. Když byl vysloven názor, že jsou toto výstavní mečíky s výstavními parametry, byla to podle něj blbost, jelikož výstavní jsou vvšechny co jsou vystavené a žádný skutečný opodstatněný názor od něj nikdo neslyšel.
Zřejmě věděl, že v expozici má výstavní klasy jen Ivan a že nemá šanci něco získat. Co na to dodat?
Každý se měníme, ale slušně a neděláme kolem toho humbuk a nechutnosti. Tehdy při tom hodnocení bylo chování pana Rýpara natolik nepříjemné, že na to zapomenout nelze.
Tvrzení, že on s mečíky nekšeftuje a nedoporučuje od uvedených firem nic kupovat, je v dnešní době nekalá reklama, snadno žalovatelná jmenovitě firmy Lukon Bulbs, Lukon Glads a Gladioland, ano tyto firmy kšeftují a prodávají protože jsou podnikatelskými subjekty a platí daně, pracovníky a další obrovské náklady na pěstování a provoz firmy, což pan Rýpar nemá o takových věcech ponětí. Také jsou registrovány na SRS, tedy podléhají každoročním testům, rozborům půdy a kontrolám financování. Majitelem Gladiolandu je můj přítel pan Hanáček, kterému někdy radím s pěstováním, ale já s touto firmou nemám nic společného. Takže nejsem žádný velkopěstitel, pěstuji si mečíky doma na poli v Mysločovicích. Taková porada velkopěstění byla pro mne velká škola, pan Hanáček však pěstuje pouze několik holandských sort pro trh, také několik Václavíkových, které jsou opravdu vhodné jen pro trh a mimořádně zdravé a množivé. Ceny má od pěti do sedmi korun za hlízu a to jsou zde náklady na traktor, pracovníky, hnojiva, postřiky, elektřinu, za práci s čistětím, hlíz a řezáním květů i za deště, za benzin. Zatím je to baví, uvidím jak dlouho vydrží.
Tvrzení, že uvedené firmy mají diametrálně horší hlízy jen pro to, že jsou pěstovány v čistém hnoji je naprosto nesolidní a klamavá reklama, Představte si, že by to některý supermarket, nebo kterýkoliv podnikatel tvrdil o jiném podnikateli? Určitě by dostal od soudu pořádnou pálku nebo šel sedět, a nebo také bez soudu ležet.
Já vidím nefér, když někdo nabízí ve své nabídce před introdukce, tedy nevyselektované semenáče za vysoké ceny. To je nefér kšeft. O tom není řeči. A též pokud vím, pan Rýpar svou nabídku vnucuje pěstitelům jako první, a zasílá i na podzim, což nikdy nikdo nedělá, protože hlízy se mají zasílat až před výsadbou.
Už jsme si ověřili, že „tvrzení“ o tom, že jeho mečíky jsou pěstovány pouze bez použití hnojiv a nebo přípravků je také lež. Je to zase jen klamavá reklama. Nikdo nikomu nedokáže, že nestříkal třásněnku. A řekl bych, že je to reklama na druhou.
Když vezmeme v úvahu všechny informace, které jsou bez ladu a skladu v jeho radách k pěstování beru to jako upřímnou snahu, že na vše přišel sám, než začal číst zpravodaje. Pan Václavík mě telefonoval, a to velmi nešťastný, že sice je v těch radách pana Rýpara hodně dobrých věcí. Bohužel styl, jakým je to psáno, je naprosto nepřijatelný. Už jsme přeložili a četli mnoho článků i ze zahraničí, ale toto je psáno stylem, který je slušně vychovaným lidem nepřípustný, ba dokonce některé citace z dopisů členům prostě čiší nenávistí, a i slovy jako zločinec, papoušek, a mnoho dalších , viz pan Ehl. (dopisy jsou v držení jednoho člena organizace pro případ potřeby) Dumali jsme nad tím, proč pan Rýpar píše takovým to stylem, především pro to, že k tomu nemá žádný důvod.
V našem zpravodaji může psát každý, ale kultivovaně.Také článek o biopeštování nikomu nebude na obtíž, pokud bude psán normálním stylem. Jednou jsme začali chytat styl pana Rýpara i na stránkách zpravodaje a namočil jsem se nerozvážně i já. Omlouvám se. Pokud pan Rýpar se věřejně na schůzi neomluví za urážky členům, kterým ublížil, a nebo alespoň každému osobně a bude jakkoliv pokračovat v dané rétorice požádám členskou schůzi o vyloučení pana Rýpara z organizace. Naše organizace si nemůže nechat líbit podvratné živly mezi členy. Každý může odejít jako například pan Pernica, kvůli alkoholu.
Petr Mimránek, předseda Gladirisu.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Jen krátká poznámka: Všechno to jsou sprosté lži, závistí motivované výplody chorobné mysli, v celém pamfletu není jediná věta, která by aspoň vzdáleně odpovídala skutečnosti. Pan Rýpar se nikdy za své názory omlouvat nebude, protože si za nimi stoprocentně stojí. Nejvíc mne ovšem irituje Mimránkovo přesvědčení, že jedná velice správně, pomluvy jsou podle něho důkazem přátelství, nechápe a strašně se podivuje tomu odkud se vzalo moje nepřátelství k němu. Na jedné straně mi falešně a neúpřimně gratuluje k získání této ceny, zároveň mne ale za zády u ostatních členů pomlouvá, že si ji vůbec nezasloužím stejně jako vítězství v anketě, protože body údajně získávám podvodně, prý si je vynucuji zasíláním hlíz mých kultivarů zdarma. Člověk, který mě veřejně nazývá podvratným živlem, najednou, z ničeho nic, mi nabízí kamarádství (proč asi?) a urážlivě se diví tomu, že byl opět poslán do kelu. K tomu už opravdu nemá smysl cokoli dodávat.
Lubomír Rýpar, podvratný živel.
Hnědý semenáč R 977 jsem vystavoval pouze jednou, a to na Slovensku v Martině. V Holešově nikdy! Tam ho uviděl Slošiar, neváhal a hned za tepla vyslepičil Mimránkovi, že jsem tam vystavoval jeho Barabáše pod svým erkem. Byl přesvědčený o tom, že potřebuji krást cizí semenáče asi abych si pokazil vlastní sortiment. Jediná pravda na tom je, že jsem tehdy měl v testování pár semenáčů od Mimránka, ale byla to hrozná mečíková plevel s křivými nebo měkkými stonky, málopuková s nedostatečným nákvětem, že jsem je všechny rychle zlikvidoval a dodnes lituji toho, že jsem s tímto "člověkem" měl něco do činění. Ve svém výběru bych takovým semenáčům nedal ani číslo a šly by rovnou na kompost. Pravý opak je pravdou, každý můj testem vyřazený semenáč se může stát hvězdou v nabídce jiných šlechtitelů. Čeřínek je můj semenáč, který jsem kdysi dávno vyřadil pro křivení stonku. S chutí jsem se zasmál, když jsem se z časopisu dozvěděl, že Čeřínek je pro pana Slošiara typickou ukázkou šlechtitelské práce pana Kříže. Dotyčný ukradený semenáč jsem později nazval Barnabáš, aby si je každý pěstitel mohl porovnat a prohlídnout si ten rozdíl mezi nimi, který je dosti zřetelný. Mimránek byl asi úplně slepý, když si ho několikrát v Holešově prohlížel a nepoznal, že tento semenáč nemá s jeho Barabášem nic společného. Je to typická ukázka toho, jak předseda lže a vše si přetváří ve svůj prospěch.
Dlouhá léta anketa bez problémů funguje v USA, u nás vždy a to už několikrát vyhořela, protože ji dělali samí břídilové. Je to ostuda celého Gladirisu, anketa funguje i v Rusku. Přiznám se, že mne to hodně štvalo a tak jsem se jí z vlastní iniciativy a navzdory nesouhlasu výboru (Mimránek tehdy doporučoval členům, aby do mé ankety hlasy neposílali) chopil sám. Když jsem ji dělal, měl jsem skoro 50 respondentů, ale protože se ze strany výboru objevily hlasy, které tvrdily, že jsem anketu zmanipuloval ve svůj prospěch, musel jsem udělat něco, abych ta ústa aspoň na chvíli zavřel. Proto jsem ji předal jedinému schopnému a patřičně vzdělanému člověku, který v organizaci existuje a o němž jsem byl přesvědčený, že v ní bude s úspěchem pokračovat i nadále - Petrovi Šmídovi. A podívejme se, co jsem se dnes nedozvěděl z článku pana Slošiara! Anketu dělají ONI!, na přání šlechtitelů. Nejspíš asi těch, kteří ji sabotují! Kdyby anketu dělali oni, dávno by zkrachovala, jak už nám to jednou Mimránek názorně předvedl. Ze závisti, že je úspěšná se ji snaží opět zlikvidovat nesmyslnými pomluvami (je netransparentní, Šmída ji dělá pro Rýpara atd.), parazitováním na ní, klauzulemi, které jsou jí na škodu např. prominentním losováním jen pro účastníky VČS. A podívejme podruhé, už dávno nemám žádnou možnost anketu ovlivnit, přesto moje cv. v ní stále hrají prim. Stačí se jen podívat na TOP 10 (přesněji řečeno na top 11, protože cv. na 10. a 11. místě mají stejný počet bodů) a rezumé je dostatečně výmluvné. Mám v něm 4 cv., Václavík 3, Mikulášek 2 a po jednom Longhenry a Belička. A tak jen kroutím hlavou, kde jsou superstar Mimránek, Šaran, Lelek..., kteří se už léta bijí v prsa a vykřikují do světa: já jsem ten největší šlechtitel. Pan Mikulášek to nedělá, ve vší skromnosti se věnuje tomu, co má nejraději, šlechtění mečíků, výsledky se dostavují a s klidem by mohl říci, kde jsi, ty chvastúň, když tvůj nejlepší cv. je někde až za 30. místem? Ať počítám, jak počítám, pořád mi vychází, že v topu jsou 4 zahraniční kultivary, Slošiar tam vidí jen jednoho. Studoval jsem civilní matematiku, ta bude asi trošku jiná než ta vojenská. A ještě jedno srovnání mám na srdci. Výsledek první ankety v roce 2013: Rýpar 20 cv., Václavík 10 cv., Šaran 6 cv... Výsledek poslední ankety 2019: Rýpar 23 cv., Koníček 11 cv., Šaran 11 cv.... Tak a teď mi moudré hlavy vysvětlete, čím jsem dříve anketu zmanipuloval ve svůj prospěch, když výsledky jsou pořád stejné? Já vám to prozradím, kvalitou svých semenáčů, ale to někteří šlechtitelé nikdy nepochopí a neuznají.
Chlubit se cizím peřím a nastupovat do rozjetého a dobře fungujícího vlaku, to výbor Gladirisu umí dokonale.
A teď si pomyslete na tu nehoráznou drzost, když jsem si já, taková česká šlechtitelská nula, dovolil kritizovat nějaké cv. od Mimránkova miláčka, ruského šlechtitelského bohatýra Krašeninnikova. Ve skutečnosti je pan K. jen velkoproducent podprůměrných gladiol. Za dva roky je schopen si přihlásit víc cv., než já za celý život. Dovedu si docela živě představit kolik cv. je v tomto kvantu skutečně kvalitních. Na jeho obranu musím dodat, že na Východě jsou ještě větší šlechtitelští géniové, kteří vyrábějí mečíky jako pekař housky - po kvantech (např. Murin nebo Vinkelis). Samozřejmě, potřebovalo by to jen trochu sebereflexe, jak trefně říká kolega Mego. A prakticky totéž u nás předvádějí Slošiar s Nejedlem v kategorii kosatců, či Masopust a Šlinger v denivkách. "...každý šlechtitel měl by být soudný a uvádět jen to, co je v dané době nejlepší na světě..."(Slošiar, Gladiris 148). "Zkrátka novinka musí být to nejlepší na světě..." (Slošiar, Gladiris 149). Takže pokud tomu dobře rozumím (jestli se v úsudku mýlím, tak mne opravte), těch 35 odrůd, které si autor registroval v roce 2019, je 35 nejlepších odrůd na světě. Velice odvážné tvrzení! Přesněji řečeno pro tohoto pána typické vychloubání a plácání do větru. Člověk, který si každý rok přihlašuje do registru kolem 40 odrůd není šlechtitel, ale sběratel. Nedělá žádnou selekci, nevybírá jen to nejlepší, ale bere vše, co mu přijde pod ruku.
Kombinace hlouposti s přemírou ambicí za absence charakteru je vražedným koktejlem. Dlouhá léta nedělám nic jiného, než že donekonečna opravuji a uvádím na pravou míru blbosti, které pan Mimránek ve svém časopise neustále otiskuje. Naposledy to byla ujetá teorie o vlivu bakteriozy na stavbu a pravidelnost květenství. O biopěstování tam nenajdete ani řádku, protože o tom nikdo nemá ani šajna. Ani můj nejlepší a jediný žák Petr Šmída, který už přerůstá svého učitele, se úplně neřídí těmito radami, také nemá odvahu pěstovat mečíky úplně bez chemie. Přesto má pan Mimránek tu nehoráznou a sprostou drzost napsat, že na mém webu není nic nového, že všechno už v jeho plátcích vyšlo a já jsem jen pilně opisoval. Dokonce má tu drzost neustále tvrdit, že používám chemii stejně jako ostatní, což má dokonce ověřeno! i přesto, že u mne nikdy nebyl. Žádná lež tomu člověku není svatá. Jediný, kdo má morální právo kritizovat můj způsob pěstování a šlechtění mečíků je Petr Šmída, který u mne byl několikrát, viděl stav mého porostu a může ho porovnávat s jinými pěstiteli.
Vaňkova brožura je zastaralá, poplatná době a většina obsahu už je dneska překonána nebo vyvrácena. Brát rady z tohoto dílka jako dogma je stejně pošetilé jako pěstovat předpotopní sortiment odrůd v ní uvedený. Václavík není žádný nedotknutelný bůh a pokud jde o to, kdo někomu nesahá ani po kotníky nechť pan Mimránek laskavě mluví jen sám za sebe. Jakmile pocítím potřebu něco korigovat, opravit, uvést na pravou míru, dělám to v jeho případě stejně razantně jako v případě kohokoliv jiného. Lidé mne absolutně nezajímají, důležité je pro mne pouze to, co je dobré pro mečíky. "Jsou pěstitelé, kteří se chválí, že mají cen tolik, že se vlastně ani nevejdou do záběru fotoaparátu." Závist je hybnou silou celého pamfletu, ale z této věty závist přímo prýští jako láva ze sopky. A není divu. Za ty křivé, zdegenerované kraťasy s rozházenými květy, přiotrávené hnojivy a chemickými postřiky, které autor pravidelně a ve velkém na výstavy vozí, se moc cen získat nedá. V roce 2012, dvacet let poté, co jsem vyselektoval Česílko, které bylo nyní přijato do Síně slávy, se o mně Mimránek nestydí napsat, že ceny na výstavách dostávám z útrpnosti, aby mi porota udělala radost a jako úplného začátečníka mne povzbudila do dalšího pěstování gladiol a dokonce si přivlastňuje i mého Grand Championa, s kterým tehdy neměl vůbec nic společného. Lady Lucille jsem dostal od kolegy Paláta. Naše novojičínská skupina tehdy ještě aktivně pracovala a hlavním dodavatelem novinek byl pro nás Jarda Hrabovský, který spolupracoval s Koníčkem. Od Mimránka jsem měl minimum a dodnes hluboce lituji toho, že jsem se v jedné slabé chvíli s ním dal do holportu a od té doby s touto osobou nechci mít nic společného. Jen tak mimochodem mezi těmi mizernými semenáči, které jsem mu za ty americké hvězdy poslal, byl mimo jiné i Dandy. Měl ho už před deseti lety a nevážil si toho, dneska ho shání od jiných pěstitelů. A jen tak mimochodem, onu biosoutěž stejně jako většinu dalšího si úplně vymyslel, vůbec si nedovedu představit, jak si takovou hovadinu představuje v praxi. K. Vladár se mnou nikdy o uveřejnění článků nejednal. Pokud tak učinili a dokonce ho upravovali, bylo to porušení mých autorských práv. Souhlas s uveřejňováním článků má ode mne pouze pan Chlebiš. Když jsem Gladioland navštívil, měl tam Mimránek vysazeny všechny své mečíky včetně nových nákupů. Neměl na mne čas, protože řezal květy do prodeje. Dneska tvrdí, že s Gladiolandem neměl nic společného, pouze prý majiteli radil. No, jak cenné ty rady byly lze lehce odvodit z toho, jak rychle zkrachovali. Lež a pomlouvání je pro toho pána druhou přirozeností, lže jako když tiskne a přitom má tu drzost nazývat lhářem mne.
Hlupák si do čela volí člověka přibližně stejné inteligence, lhář volí lháře a bezcharakterní podrazák nejraději vidí v čele člověka smýšlejícího obdobně. Výsledky posledních voleb předsedy jsou pro mne alarmujícím obrázkem duševní a charakterové úrovně členstva Gladirisu.