Výsadba brutu.
Během své dlouhé mečíkářské praxe jsem navštívil desítky zahrad i těch největších radílků Gladirisu a všude byl obrázek, pokud jde o výsadbu brutu, velmi podobný. Střídavě něco vzejde a o kousek dál pusto a prázdno. A v mnoha případech jsou vzešlé porosty tak virozní, že kdybych provedl negativní výběr dle svých představ, mnoho by toho nezůstalo.
Následující řádky jsou určeny hlavně těm pěstitelům, kteří chtějí mít výsadbu brutu stejně vitální a zdravou jako vidíte na mém záhonu. Ty větší rostliny vzadu, to už je druhý záhon s výsadbou drobných hlízek. Fotografováno v půli července 2015, kdy nastalo období šíleného sucha a tropů. Na každém řádku je kolem 20 odrůd, štítky jsou v zemi a nejsou vidět, aby záhon bylo možno po výsadbě přikrýt. Vidíte sami, že rozdíly mezi jednotlivými odrůdami jsou minimální. Sázím zásadně na husto a bez přihnojování, aby se v konkurenčním boji prosadilo jen to nejlepší. A že všechny rostlinky jsou úplně zdravé, beze stop po virozách není třeba zdůrazňovat.
Úprava brutu před výsadbou.
Pomalu začínám rezignovat na neustálé vyvracení desítek často úplně absurdních rad, jež jsou ve zpravodaji opakovaně publikovány. Nenabízím fámy a pověsti z kategorie jedna paní povídala, ani nepapouškuji doporučení výrobců, protože ti jsou schopni nám nakukat cokoli, jen když to prodá jejich výrobek (viz Gladiris č. 135, Zkušenosti s pěstováním mečíkového brutu), ale dlouhou praxí ověřené metody a postupy založené na vysoce odborném základu. Pěstitelé však chtějí být klamáni, raději věří bájím a pohádkám, protože holá pravda je pro ně příliš bolestivá. A proto když Mimránek napíše, že hlízky z malých, nevyzrálých brutů jsou zdravější a nemají virozu, jejich srdce zaplesá. Není nutné něco vyhazovat, selektovat a pracně třídit, všechny dobré zásady jdou rázem vniveč.
Považuji za bezpředmětné lámat si hlavu nad tím, zdali sázet loupaný či neloupaný brut. Vždy sázím směs obou a všechny korálky vzcházejí úplně stejně a je úplně jedno, jestli mají měkkou nebo tvrdou slupku. A tak frekventované a neustále omílané inhibitory ve slupce? To je jen skvělá výmluva pro nezdary nezkušených pěstitelů. Inhibitory klíčení jsou přítomny prakticky ve všech semenech a mají trošku jinou funkci než jaká je jim přisuzována u mečíkového brutu - někdo zase objevil Ameriku. Jejich účinek je krátkodobý, mají zabránit klíčení během náhlých teplotních výkyvů v době zimní dormance. Ale na jaře už samy o sobě ztrácejí účinek, tak je to v přírodě zařízeno, jsou rozloženy vlhkostí a teplem, protože povinností semena je vyklíčit. Stačí brut namočit na krátkou dobu do vody a budou vyplaveny. Ve víceletém brutu už nejsou přítomny vůbec, proto ta existence fámy, že je tento brut zdravější. Nevím, kde by nějaké ozdravení během skladování získal! Víceletý brut sázím už dlouhá léta u semenáčů, teprve až se osvědčí, tak je množím a nikdy jsem žádné ozdravení nepozoroval, spíše naopak, některý ztratí klíčivost úplně.
Lázeň č. 1: Hypermangan.
Zcela určitě se zase najde někdo s připomínkou, že to není biometoda. Savo zavrhuje a hypermangan je mu dobrý. Mezi nimi je ale velký rozdíl. Dezinfekční účinky manganistanu způsobuje uvolňování kyslíku a to je určitě plyn rostlinám blízký na rozdíl od agresivní dezinfekce chlorem ze Sava. A protože v přírodě není nic černobílé, jak už jsem někde napsal a já nejsem žádná stará konzerva, abych přísně lpěl na ortodoxních zásadách, jsem pro využití chemie tam, kde je neškodná, vhodná anebo nezbytná.
Brut se namáčí v lázni složené z 0,1 -0,2%-ního roztoku manganistanu draselného po dobu 24 hodin, přičemž po 12 hodinách se může roztok vyměnit a nahradit čerstvým. A pokud ho budeme kombinovat s jinými biometodami musí být vždy použit jako první. Jako poslední by svým působením eliminoval účinky předešlých lázní. Během všech způsobů namáčení udržujeme teplotu v rozmezí 15 - 20 stupňů a vždy se snažíme používat měkkou, dešťovou vodu.
Lázeň č. 2: Bylinky.
O blahodárných účincích bylinných vývarů na nakličování semen rostlin není třeba vést zpochybňující diskuze. Pro brut mečíků používám směs složenou z heřmánku, řebříčku, přesličky a kopřivy. Přeslička dodává křemík, který zabudován do buněčných stěn zvyšuje schopnost odolávat houbovým chorobám, u heřmánku a řebříčku jsou nejcennější jejich antibakteriální účinky a kopřiva podporuje propustnost slupky a podněcuje růst klíčků a kořínků. Sušené byliny smíchané ve stejném poměru dobře rozmělníme a používáme v množství 6 - 8 vrchovatých polévkových lžic do litru vody (25 - 30 g sušené drogy). Nejprve tuto směs přelijeme půl litrem vody a necháme macerovat do druhého dne. Macerát slijeme, směs přelijeme druhým půllitrem vody, přivedeme k varu, krátce povaříme a necháme samovolně vychladnout. Pak oba roztoky spojíme a použijeme k zalití brutu. Ředění cca 1:5 až 1:10, doba máčení minimálně 12 hodin.
Lázeň č. 3: Kravinec.
Můj tchán byl starý a zkušený sedlák, semena řepy a kukuřice před výsadbou vždy namáčel a nechával nabobtnat v močůvce. Při tomto způsobu je třeba dobře znát ředění a dobu máčení. Močůvka je ostrá a pokud to přeženeme, lze semínkům i uškodit. Zkvašený kravinec má stejné účinky a přitom je bezpečnější. Obsahuje mikroorganizmy podporující klíčení a přirozené stimulátory růstu. Samozřejmě to musí být zvířata chovaná v alternativním zemědělství, která nepřijdou do styku s různými moučkami, granulemi a léčivy v nich obsaženými. Asi lopatu tohoto zdravého kravince dáme do kbelíku (ne kovového), zalijeme dešťovou vodou a umístíme v teple nad 20 stupňů. Čas od času zamícháme a provzdušníme, do týdne směs vykvasí a může být použita. Pro máčení brutu ji ředíme 5 - 10 krát a doba je opět 12 hodin. Uvedené biolázně lze použít k nabobtnání všech semen i sadby, platí jen pravidlo, čím menší tím kratší doba expozice. Velká sadba, fazole, kukuřice, česnek, brut mečiků snesou i 24 hodin, u malých semínek (mrkev) se doporučují max. 2 hodiny.
Všechny 3 lázně lze kombinovat, vzít jen jednu nebo dvě, pokud nemáme něco k dispozici. Je třeba jen dodržet celkovou délku minimálně 48 hodin a máčení nikdy nepřerušujeme, brut musí být stále ponořený v některém roztoku. Chybějící lázeň nahradíme vodou, ale mám odzkoušeno, že i 48 hodinová expozice v jedné složce brutu nijak neuškodí. Vodní lázeň použijeme jako první i před hypermanganem.
Výsadba.
Takto upravený brut by měl jít co nejdříve do země. Půda musí být teplá a vlhká, proto sázím až v druhé polovině dubna. Velkou chybou by bylo sázet už v březnu do studené půdy, klíčení je nastartováno a studená půda proces zastaví. K jeho obnovení pak dojde se zpožděním nebo vůbec. Mečík je teplomilná rostlina stejně jako okurky, proto kdo sází do volné půdy brut již začátkem března vykazuje jen absolutní nepochopení dění v přírodě a neznalost základních pěstitelských zásad. Samozřejmě, že to jde, dokonce i na podzim, podstata věci však není v tom, zdali to jde, nýbrž zdali to je účelné. A sázet brut na podzim jen proto, že to jde, určitě smysl nemá. Nejčastějším a nejhloupějším zdůvodňujícím argumentem bývá nutnost prodloužení vegetační doby. Omyl! Vegetační doba je doba růstu, předčasně zasazený brut sedí v zemi a neroste. Hlízy jsou na špatně určený termín výsadby ještě citlivější. Předčasně zasazené hlízy kvetou později než ty, které byly vysazeny ve správném termínu, navíc to většinou doprovází i zhoršení zdravotního stavu porostu.
Na detailech výsadby, obrázek nahoře je Dandy a dole Regent, můžete posoudit její hustotu.
Lopatkou vyhloubím řádek, do něho nasypu korálky přímo ze skleničky (nebo vyleju i s kravincem, který slouží jako hnojivo), trochu upravím kde je ho moc a zasypu hlínou. Rychlost a účelnost to jsou zásady odpozorované z dění v přírodě a těmi se řídím. Sázím do hloubky 3 - 5 cm, kdybych sázel do hloubky 18 cm jak radí Šaran, nevylezl by mi ani jeden brut. Tak vysokou vrstvou těžké hlíny by prostě neprorostl. Rovněž neuznávám sázení kuličku po kuličce na vzdálenost 3 cm. Když jich polovina nevzejde a dobře pohnojíte ledkem a Krystalonem, narostou vám sice velké hlízy, ale ty jsou řídké a vyhnané, navíc příliš mladé na nástup do plodnosti (květu), proto je kvetení silně oslabí, rychle zdegenerují a příští rok je můžete vyhodit. Všechno v přírodě má své zákonitosti vývoje a kdo se je snaží obcházet, nic tím nezíská, spíše naopak. Když čtu podobné rady na výživu gladiol, okamžitě si představím čtvrttunového amíka, dobře vykrmeného hamburgery a kolou. Může být takový člověk zdravý a vitální? Nadměrnou a nevyváženou výživou (přebytek dusíku) se i hlízky z brutu dají vyhnat do velkých, prodejných rozměrů. Jaké negativní důsledky to však má a co se s nimi děje u zákazníka, to už pěstitele a prodejce nezajímá.
Záhon s vysetým brutem přikryji netkanou textilií nebo nad ním udělám fóliový tunel. To je velice důležité pro udržení teplé půdy, výrazně se tím urychlí vzcházení. V případě černé textilie je třeba pohlídat rašení a včas ji odkrýt, když se začnou objevovat špičky mečíků. Pokud je v půdě málo vláhy je nutné záhon po výsadbě důkladně zalít a pak teprve zakrýt. Výhodou netkané textilie oproti plastovým fóliím je to, že lze kdykoliv přes ni zalévat.
Pár poznámek závěrem.
Jelikož opakování je matka moudrosti zdůrazním některé důležité zásady. Nesušit brut na podzim, přesušený špatně vzchází. Nebrat brut od virozních rostlin, dodržovat zásady pozitivního výběru jak jednotlivých rostlin, tak brutu od nich. Na toto pravidlo kladu největší akcent, protože je nejčastěji a hlavně všeobecně pěstiteli porušováno. A nejdůležitější zásadou je pěstování jen těch odrůd, které dávají vitální a 100%-ně klíčivý brut. V současném sortimentu je jich ve všech barvách dost, je jen třeba vědět kde a u koho je hledat a hlavně mít zájem je hledat a pěstovat. Vzácná odrůda, která dává pár malých kuliček (ty se musí sázet zvlášť do jiffů - Mimránek, 2013) není vzácná, ale bezcenná, v mém případě určená k likvidaci. Naopak cením si pouze ty, které jsou vitální a množivé a nestojí mne žádnou nadměrnou pracnost. V tomto směru považuji za vzorový standard všeobecně rozšířený Fireball II. Buď na něho odrůda má nebo je dokonce lepší, v tom případě dostane jedničku, nebo je na tom hůře a pak dostává odpovídající známky - jako ve škole. Stupnice vitality brutu: F1 = vynikající, F2 = velmi dobrá, F3 = dobrá, F4 = neuspokojivá, F5 = mizerná. Odrůdy, které zařadím do kategorie F 4 a 5 okamžitě likviduji.
Celkem chápu a jsem si vědom toho, že musím být pořádným trnem v oku pro současnou komerční generaci chemopěstitelů a chemospotřebitelů, která stojí v čele Gladirisu a asi těžko může pochopit moudrost a moudrosti starých sedláků a zahradníků, protože ti měli úplně jiný, přirozený vztah k půdě a rostlinám, pěstovali je od srdce, s láskou a dokázali z dění v přírodě maximum odpozorovat a zužitkovat. Kdo nevěří ať neuráží a nepomlouvá a raději by si měl nejprve objektivně a kriticky zhodnotit své pěstitelské a šlechtitelské dovednosti či úspěchy. Teprve pak nechť činí soudy.
Pro porovnání přidávám stejné fotografie, ale s výrazným časovým odstupem. Byly pořízeny 6. října v době před nastávající sklizní. Porost mečíků je stále krásně zelený, plně vegetuje, je sucho a teplo, což jsou ideální podmínky pro vyzrávání hlíz. V této době už má většina členů Gladirisu mečíky dávno sklizeny. Tak jsou prostě vycepováni od pánů Rýznara a jeho žáka Mimránka: Mečíky musí být sklizeny do konce září, jinak je zničí houbové choroby v nestálém říjnovém počasí. Kdo věří tomuto nesmyslnému doporučení připravuje mečíky o velice důležitou vegetační fázi, která je základem pro bohaté kvetení v příštím roce, o fázi vyzrávání hlíz. Tyto rady čtou i běžní zahrádkáři, kteří mívají jen jeden záhon mečíků a ten lehce sklidí během jednoho dne. V těchto případech už vůbec není důvod ke spěchu a mečíky se sklízí stejně jako jiřiny až listovou plochu poničí první ranní mrazíky.
Hlavně bych byl velice rád, kdyby si tyto fotografie dobře prohlédli všichni zastánci do nekonečna omílaných zásad, že mečíky je nutné každý rok sázet do nové půdy a důkladně po celou vegetaci chemicky ošetřovat, jinak je zničí únava půdy, houbové choroby a třásněnka. Tak zdravě a vitálně vypadají v říjnu mečíky pěstované už 40 let pořád dokola na stejném malém políčku. Žádné moření po sklizni a následné dýchání jedů při loupání a veškeré manipulaci, přesto na hlízách nenajdete třásněnku a skládkové choroby jsou zanedbatelné, žádná únava půdy, díky čemuž jsou přírůstky na hlízách stále vynikající a hlavně na rozdíl od chemicky ošetřovaných žádné katastrofy a likvidace porostů houbami. Rozhodující je cit pro přírodu, ne mechanicky naučená doporučení a postupy jejichž princip je vám ve skutečnosti cizí, protože pokud ten cit máte, okamžitě poznáte, která rada je užitečná a která nikoliv. A pokud jde o zpravodaj, tak užitečné rady tam nacházím jen sporadicky, mnohem více je těch druhých.