Zmýlená neplatí
"Gladioly kvetou z nové hlízy, která narůstá nad zasazenou. Na přelomu června a července je vhodné doplnit zároveň dusík, protože začíná růst nová hlíza, která později vykvete. (Koníček, 2012). Na začátku května vylézají drátovci z hlubších vrstev půdy do teplejších vlhkých naklást vajíčka. (Lelek, 2011). Pokud máte problémy s mšicemi na broskvoních, vysaďte ke kmenu kopřivy, na které se mšice stáhnou." (Prachař, 2011). Když v časopisu světové úrovně čtu tyto a podobné nesmysly okamžitě si připadám jako bych seděl v Divadle Járy Cimrmana, ovšem s tím rozdílem, že to není fraška. Autoři to myslí úplně vážně a já jenom zírám, nevěřím vlastním očím. A věřím, že i světoví botanici nebo rostlinolékaři jsou z těchto geniálních cimrmanovských myšlenek úplně paf. Mečíky samozřejmě vykvétají ze staré hlízy a na její kvalitě záleží jak kvalitní květenství bude. V době,kdy je klas už plně vyvinutý a prorůstá středem listů, nová hlíza ještě neexistuje, jsou to jen ztluštělé baze listů, suknice budoucí cibulovité hlízy. Tato hloupá fáma je mezi mečíkáři všeobecně rozšířená a tak hluboce zakořeněná, že ji není možné vyvrátit hlavně proto, že si ji každý rok všichni přečtou v katalogu Lukon glads. A čím klade drátovec vajíčka když nemá kladélko ani rozmnožovací orgány, to opravdu nevím. Konečně ty nešťastné kopřivy! To je velice rozšířená zahrádkářská fáma a velký omyl, že určité rostliny (lichořeřišnice, lebeda) jsou stahovači mšic. Ano, některé rostliny mšice napadají s oblibou, jiným se vyhýbají, ale to neznamená, že mšice broskvoňová dá přednost před jemnými lístky broskvoní chlupatým listům kopřivy. Tuto mšici najdeme na paprice, na kopřivě jen vyjímečně při kalamitním výskytu. A lichořeřišnice vysazená pod růžemi jak se běžně doporučuje, ano, stáhne mšice z širokého okolí a ty se pak vrhnou na růže, protože jim chutnají stejně dobře.
"Půda by měla být úplně odplevelená, aby jsme si drátovce dále neživili." (Lelek, 2011). Další velký omyl, přímo antiproduktivní. Čím více zaplevelená půda, tím zdravější hlízy sklidíme. Škůdci mají větší výběr potravy a před mečíky dávají přednost chutnějším soustům. Ze stejného důvodu se doporučuje vysadit mezi gladioly pro drátovce lákavé rostliny. Dokonce jsem v martinovském časopise četl, že zaplevelení způsobuje mečíkům stres. Právě naopak! Na konkurenční boj jsou zvyklé, je to pro ně přirozené, mají to v genech jako dědictví po původních botanických prarodičích. Vůbec největší stres jim způsobuje chemicky čistá polní monokultura, když jsou pěstovány stejně intenzivně jako hospodářské plodiny. Mají stres dvojí, z monokultury a z použité chemie. Přirozeně nesmí být zaplevelení tak silné, aby byly mečíky omezovány v růstu a vývoji.
"Toleruji jen bakteriózu v menším rozsahu, kterou způsobuje vpich drátovce a následná infekce." (Lelek, 2011). A to je největší omyl všech mečíkářů, neustálé kladení rovnítka mezi dva úplně rozdílné pojmy : drátovec = bakterióza. Drátovec není žádný roznašeč bakteriózy, jeho okusy jsou čisté a ani nedělá žádné vpichy, nemá totiž bodavě savé ústní ústrojí. Vpichy dělají mšice. Jeden mečíkář mne označil za blázna, když jsem se pokusil mu to vysvětlit. On prý sklízel hlízy a v nich byli zavrtaní drátovci. To bývá pravda, závrty však jsou většinou bez choroby. Stává se to když sklízíme za sucha, po dlouhém období babího léta. Drátovec se zavrtává do hlíz ne za potravou, ale za vlhkem. Sucho je pro něho smrtelné a hlíza je záruka trvalé vlhkosti. Ještě raději se v těchto případech zavrtává do hlíz jiřin. V půdě je mnoho jiných a často hojných žravých škůdců, jejichž okusy znamenají přímé napadení bakteriózou, protože si baktérie pěstují na svém těle a potřebují je k životu, např.larvy květilek, nebo vypouštějí enzymy, které rostlinná pletiva natráví (larvy muchnic, tiplic) a snad nejškodlivější jsou drobní slimáčci, kteří povrch hlíz nastrouhají, vzniklé rány jsou pak vstupní branou pro bakteriózu. Všichni tito škůdci nemají ono křiklavé oranžové zbarvení, v půdě jsou nenápadní a tak je nikdo nevidí a ani neví o jejich existenci.
"Nevýhoda této decentní barvy je to, že občas přiláká třásněnky, které rády hodují na tmavých sortách." (Lelek, 2012). Toto je nejrozšířenější mečíkářská fáma,protože ji rozšiřují i ti, kteří sami sebe považují za největší odborníky. Mečíkáři si totiž myslí, že třásněnka nalétává, hoduje a dělá škody v otevřených květech, tam ji totiž teprve uvidí. Otevřené okvětní lístky ji však vůbec nezajímají, do květů lítá hodovat na nektaru. Opak je pravdou, třásněnkou jsou více napadány bílé a světlé odrůdy, jenže na nich poškození mečíkáři nevidí. Více se dovíte v Knize návštěv - Boj s třásněnkou.
"Oscar je sorta, která se dá porovnat s Trabantem, škaredá ale velmi populární." (Lelek, 2011). V době uvedení to bylo Ferrari za 5 mega. Je ubohé otírat se o legendu, jejíž hodnota je hlavně historická jako u každého veterána. Na tomto místě musím vyzvednout článek pí Křečkové v č. 131, ostatně je to jeden z mála, který má myšlenku, což většině chybí. Její názor na Oscara je trošku rozdílný a já se s ním plně ztotožňuji. Dodnes ho pěstuji, je radost ho pěstovat a když se mi podaří vystavit 3 klasy ve váze je vždy reálná šance na vítězství v divácké anketě. Proč se všem líbí květina, která je tak ŠKAREDÁ? Položil si někdy autor tuto otázku? Bohužel, většina amatérských šlechtitelů je přesvědčena o tom, že cílem šlechtění je vnucovat svůj plytký kýčovitý vkus a přesvědčení, že jediným měřítkem krásy je zvlnění a vosk všem ostatním, hlavně veřejnosti a vůbec nechápe jak se ta veřejnost může nadchnout pro takové trabanty jako je Oscar nebo Atom. A věřím, že Oscar přežije všechny jeho semenáče, které dnes uvádí po desítkách kusů, protože jsou nevitální a nepěstovatelné. Ostatně současný návrat popularity a stále větší zájem veřejnosti o holandské typy mečíků oproti americkým můj názor jen potvrzuje. A ještě pádnějším potvrzením jsou výsledky anket, vítězí Václavíkovy holandské typy.
"Když pěstovatel nedělá pozitivní selekci, t.j. neodstraňuje u dané sorty degenerované jedince anebo postihnuté virózou atd." (Lelek, 2011). Opět je pravý opak pravdou, pozitivní selekce je něco úplně jiného. Při pozitivní selekci udržujeme klon v nejvyšší kvalitě výběrem nejzdravějších rostlin, které dávají nejlepší klasy a výběrem nejkvalitnějšího (největšího) brutu od těchto vyselektovaných rostlin. Ale takto se tento autor prezentuje úplně běžně a doporučuji každému, dělejte to jako já, jeho rady ve vlastním zájmu ignorujte.
"Věnujte se integrované ochraně rostlin, aby se co nejméně narušovala biologická rovnováha mezi užitečným a škodlivým hmyzem. Ochraňujte slunéčka, pestřenky, střevlíky atd." (Prachař, 2011). Užitečný a škodlivý hmyz jsou pojmy, které si vymyslel člověk, příroda tyto kategorie nezná, proto si nedovedu představit jak vzniká rovnováha mezi nimi a jak je narušována. Navíc s integrovanou ochranou to má pramálo společného. To je stejně neadresné plácání jako ochraňujte to a ono. Jak se konkrétně v praxi na zahradě ochraňují pestřenky? Každý predátor sežere to, co uloví a je mu úplně jedno zdali je to hmyz člověku užitečný nebo škodlivý. Vlaštovky, rehkové, které byste podle těchto představ měli ochraňovat, vyloví v okolí hnízda při krmení mláďat všechna slunéčka, a protože mšice nežerou, podporují tak rozmnožování mšic likvidací jejich přirozených nepřátel. Jako pomalý a dobře viditelný letec jsou pro ně slunéčka snadnou kořistí. Mšice stříkejte jen Pirimorem, ochráníte užitečný hmyz, to je další mylná rada na dané téma. U každé kolonie mšic jsou přítomny vajíčka a larvy predátorů, pokud zabijeme mšice, připravíme je o potravu. Selektivnost Pirimoru je jen reklamní trik, jediný rozdíl je v tom, že predátoři neuhynou ihned účinkem insekticidu, ale o něco později hladem a jako první ti, kteří se vyvíjejí přímo v těle mšic. V zimě oškrábejte borku stromů, skrývá se pod ní mnoho škodlivého hmyzu. Další blamáž. Pod borkou se totiž skrývá i užitečný hmyz, který takto rovněž zlikvidujeme, jenže o tom se už taktně mlčí. Tímto krokem pouze připravíme strom o přirozenou ochranu proti nepříznivým vlivům, žádné užitečné ochranné opatření to neznamená. A podobně klamavý reklamní hit jsou hmyzí hotely, původně určené pro včely samotářky. Dnes si můžete koupit honosný hmyzí hotel za 15 tisíc jako turistickou atrakci nebo různé broučkovníky a čmelíny v křiklavých růžových, červených či modrých barvách, aby je nikdo na vaší zahradě nepřehlédl a tak z dobrého úmyslu je stejná kýčovitá atrakce jako jsou nebo snad byli zahradní trpaslíci. Nikdo vás však neupozorní na to, že si zároveň musíte obstarat i přísného, svalnatého recepčního, který bude rozhodovat o tom, koho ubytuje. Ano, ty jsi užitečná ploštice, jsi u nás vítána, ne, ne, ty jsi škodlivá ploštice, už ať tě tu nevidím. "...budování úkrytů pro užitečný hmyz (hmyzí hotel)..." (Zahrádkář 12/12). A hlavně nezapomeňte na dobře čitelnou výstražnou tabuli: Ubytování jen pro užitečný hmyz! Aby se každý chrobák mohl informovat zdali tu patří či ne. Heslo Flory: Budujte hmyzí domečky, vaše zahrada rozkvete a přinese úrodu. Jako první se do domečku nastěhují škvoři, ti vám ožerou poupata a co vám potom vykvete? Všechno to je jen populistická propaganda založená na komerční bázi, většinou úplně mimo realitu a pro běžného zahrádkáře v praxi nepoužitelná a neužitečná. V běžných zelenino-ovocných zahradách má hmyz dostatek přirozených úkrytů, hotely tam jsou úplně zbytečné. Jen tak mimochodem, v tomtéž článku se dovíte, že užitečný roztoč Typhlodromus pyri přezimuje v trhlinách kůry na kmeni. Pokud borku oškrábete, roztoče zlikvidujete stejně jako např. zlatoočka nebo slunéčka, která máte chránit. Vypalování trávy je trestné, protože se tím likviduje užitečný hmyz, ale zároveň shoří i všechen přítomný škodlivý hmyz a za to bysme měli být paličům vděčni. Doporučuje se nechávat v zahrádce na zimu hromádku organického odpadu, aby v něm mohl přezimovat užitečný hmyz (slunéčka). Jenže toto zimoviště s oblibou vyhledávají také třásněnky, čili podporujeme tímto rozmnožování našeho nepřítele č. 1.
"Ještě lepší metoda, aby se omezilo množení mšic, je likvidace mravenců.... a ochrana užitečných škvorů." (Prachař, 2011). Likvidace mravenců nemá na množení mšic vůbec žádný vliv. Jejich reprodukční proces probíhá stejně v přítomnosti i nepřítomnosti mravenců. Jsou to jen ochránci a opatrovníci mšic, v případě broskvoní stačí natřít na kmen lepové pásy a mravenci nebudou mít do koruny přístup. Jen pro zajímavost, mravenci tyto chráněnce (nejsou to jen mšice) dojí jen ve stadiu larev, ve stadiu nymf medovici nedávají a tak je většinou sežerou. Některé druhy dokonce kolem těchto kolonií vytvářejí ochranné štíty z hlíny a rostlinných zbytků proti predátorům a aby jim chráněnci neuletěli až dospějí a mohli je sežrat. Příroda je fascinující ve své mnohotvárnosti. Tohoto ochranářství mravenců využívá ke svému prospěchu jeden predátor, který se nazývá klopuška mravenčí (Mymecoris gracilis). Je to příklad dokonalé mimikry, své tělo přizpůsobila tak, že je od mravenců k nerozeznání a dokonce i vydává ten kyselý mravenčí pach. Žije přímo v jejich koloniích, mravenci si myslí, že saje medovici a ona přitom vysává tělní tekutiny mšic. Zahradní a lesní mravenci se řadí mezi užitečné a chráněné organizmy, takže nabádat k jejich likvidaci je cynizmus a bezohlednost k přírodě - jak typické pro tento časopis. Škvor není speciálním likvidátorem mšic jak nás přesvědčuje autor, jeho strava je velmi pestrá, napůl rostlinná a živočišná a napůl je užitečný i škodlivý. Pro květináře je spíše nepřítelem, protože vykusuje a okusuje poupata, květy jsou pak zdeformované. Nic není v přírodě jednoznačné (černobílé), pokud si namnožíte škvory kvůli mšicím, poznáte i člověku negativní stránky jejich života. A této fámy se dokonce už chytli výrobci a začali na trhu nabízet úkryty pro škvory. Mimochodem v nich se ukryjí jen samci, samičky totiž mají "domečky" v půdě, kde opatrují své potomstvo. "Samička škvora obecného klade 2x ročně vajíčka, pečuje o ně, aby neplesnivěla; po vylíhnutí mláďat je jimi snědena." (Hrudová 2013, Zahrádkář č. 7). Tak to mi rozum nebere, jak může ta sežraná samička klást 2x ročně vajíčka. Z knihy Hmyz a pavoukovci: "Péči samiček škvorů o své potomstvo můžeme označit téměř za jedinečnou v celé třídě hmyzu. Imaga se páří před přezimováním a samičky kladou vajíčka většinou už na podzim a hlídají je až do jara, kdy se začínají líhnout malé nymfy. 6 týdnů zůstávají nymfy v hnízdě, teprve potom, po druhém svlékání vylézají na povrch půdy. Avšak i nyní se samička o potomstvo obvykle stará a chrání je. Nymfy dospívají až k podzimu, kdy se naposledy svlékají." Úplně běžný a typický příklad protichůdných informací, domáknout se pravdy je někdy skutečný oříšek. Přirozeně i v tomto případě je nasnadě spíše věřit odborné literatuře než plkům v časopise.
"Máte potíže s drátovci? Vyzkoušejte metodu bramborovou." (Prachař, 2011). Metoda bramborová je málo účinná. Drátovci dávají přednost oddenkům, výhonkům a klíčkům před hlízami. Proto je vhodnější dát do síťoviny obilí a kukuřici a nechat je dobře naklíčit. Toto lákadlo umístěné do půdy je pro drátovce neodolatelné. Základní podmínkou je vlhká a teplá půda, období jaro nebo podzim, kdy drátovec putuje půdou vertikálně. Návnadu zakopeme asi do hloubky 5 - 10 cm a povrch zakryjeme černou fólii, která zvýší teplotu půdy a udrží vlhkost. Asi za 10 dní návnadu vykopeme a spálíme i s drátovci. Dle jejich množství zjistíme zamořenost pozemku.
"Přesný mechanizmus účinku dusíkatého vápna na drátovce neznám, ale výsledek je známý. Významně potlačuje množení drátovců..." (Lelek, 2011). Tak jak se nemnoží housenky, ale bělásek, nemnoží se drátovci (nemají čím), ale kovařík. Vliv dusíkatého vápna na populaci drátovce je prakticky bezvýznamný. Při použití brzy z jara je před jeho účinky nucen vrátit se do hlubších vrstev půdy, kde trpí nedostatkem potravy, je vyhladovělý a oslabený, takže se stává snadnější kořistí pro entomopatogenní (hmyzohubné) houby, ale tyto ztráty nebudou nijak významné. Použití dusíkatého vápna během a na konci vegetace už nemá na populaci drátovce žádný vliv, účinek se nedostaví, protože povrch půdy bývá suchý a teplý a drátovci jsou zalezlí v hloubce. Pouze hrozí předusíkování výsadby mečíků a popálení kořínků páleným vápnem s hrozbou následného napadení fuzariózou. Očistné účinky dusíkatého vápna spočívají v tom, že díky částečným insekticidním účinkům podstatně redukuje "měkké larvy", které jsou přímými roznašeči bakteriózy a hlavně likviduje slimáky. Avšak pozor stejně jako tyto larvy jsou na účinky dusíkatého vápna citlivé užitečné žížaly. Čtyřleté pokusy v Německu ukázaly, že ztráty drátovců byly průměrně 23%, často byly i nulové. (Kartoffelbau, 2010). A to si musíme uvědomit, že dusíkaté vápno bylo aplikováno pod přísným dohledem odborníků. V amatérských podmínkách špatně informovaných zahrádkářů se budou výsledky blížit nule vždy. "Základní podmínkou úspěšné aplikace je teplé jaro, vysoká vlhkost půdy a časný výskyt drátovců. Pokud není tohoto předpokladu dosaženo, účinek dusíkatého vápna není zajištěn." (Koubová, 2010).
"Někteří šlechtitelé uvedli do anketního lístku od vrchu až dolů jen svoje odrůdy. Měl jsem nutkání tyto anketní lístky zveřejnit..." (Mimránek, 2012). Vyhodnocovatel je tu od toho aby hlasy spočítal, ne aby kritizoval a pomlouval ty anketní lístky, které se mu nehodí do krámu, protože neodpovídají jeho představám. To, co účastník v anketě uvede je čistě jeho soukromá věc a nikdo nemá právo ho za to jakkoli sekýrovat. Vždy jsem pojmenovával jen ty odrůdy, o kterých jsem přesvědčen, že jsou přínosem do sortimentu, že jsou lepší než stávající, proto na mém anketním lístku převládají, a to by mělo platit pro všechny šlechtitele. Samozřejmě ne vždy se tato představa kryje se skutečnou realitou, ale to už je jiná otázka. Tohle byla poslední anketa v časopisu, které jsem se zúčastnil a doufám, že všichni rozumní členové mne budou následovat.
"Někdo používá (proti bakterióze) jemné prostředky jako je rozdrcené dřevné uhlí, popel z tvrdého dřeva, práškové vápno nebo sádra, mletá síra, roztok formalinu, roztok NaOCl nebo Savo, modré skalice apod. V Česku se s úspěchem používá prášek Streptonamidu..." (Seidl, 2013). Tak to je opravdu bohatý výběr silných chemických jedů. Nabádat k použití Sava, formalinu nebo modré skalice přímo k rostlinám a nazývat to jemnými prostředky, tak to je výsměch všem skutečným milovníkům přírody. Jsou to velice silné fytotoxiny. To ale ještě nic není, protože radit použití Streptonamidu, tak to už je přímo nabádání k trestnému činu, k porušování zákona. Používání veterinárních antibiotik je při pěstování rostlin zákonem zakázáno. Velice diplomaticky je to napsáno v Zahrádkáři 6/2014, mezi řádky jsem pochopil: Jsou sice striktně zakázána, ale když si s bakteriozou nevíte rady, jsou antibiotika jediným možným řešením. Květiny přece nekonzumujeme, tak o co jde?
"V literatuře se uvádí, že jednou z možností, jak eliminovat virosu, je použít k výsevu malé bruty. Vychází se z předpokladu, že při narůstání brutu se původní genetický materiál odrůdy replikuje rychle, zatímco virus pomaleji. Takže malé bruty mohou obsahovat DNA odrůdy a ne nukleovou kyselinu viru, který ještě nestačil do korálků doběhnout." (Mimránek, 2013). Přiznám se, že větší nesmysl jsem už dlouho nečetl. Autor si jak je to u něho běžné plete dva zásadní pojmy, a to omlazení s ozdravením. Samozřejmě lze vypěstovat bezvirózní sadbu z virózního výchozího materiálu, ale jen využitím vrcholového meristému, navíc pouze v době nejbujnějšího růstu. V případě brutu, který narůstá postupně během vegetačního cyklu a jsou do něho ukládány zásobní látky, je nějaké nedoběhnutí viru pouhou fikcí a o nepřítomnosti virů v brutu se nedá ani uvažovat. A právě naopak, drobné a méně vyzrálé bruty jsou největšími nositeli degenerace odrůdy právě proto, že jsou méně vitální a tudíž i virózám méně odolné. Výsadbou brutu (též semen) dochází pouze k omlazení odrůdy ne ozdravení od virózy. To je totéž jako když se řezem omladí starý ovocný strom. Roste bujněji a nějakou dobu vypadá zdravější, ale viróz se tím vůbec nezbavil. O eliminaci viróz nezralým brutem v žádné solidní literatuře nenajdete ani zmíňku, je to jen výplod autorovy bujné fantazie, geniální teorie z kategorie jedna paní povídala.
"Měl jsem původně obavy, že Savo korály zničí. Korály se nasypou do kelímku, zalejí Savem, které asi po dvaceti minutách měníme, než se dosáhne úplného rozpuštění tvrdé skořepiny." (Mimránek, 2013). Savo jsem si vyzkoušel jen jednou, abych si ověřil jeho "neškodnost" a už o něm nechci nikdy slyšet. Výsledek byl tento: u ošetření Savem nevzešel ani jediný brut, čili klíčivost byla 0%. U kontrolního vzorku s čistou vodou byla klíčivost 97%. Ostatně to už bylo vidět při výsadbě. Savo totiž úplně spálí čekací kořínky a klíček.
"Vhodná doba sklizně se pozná podle kořenů. Jakmile se objeví první známky odumírání kořenů, můžeme mečíky rycími vidlemi vyrýt. Zjistí se buď vyrytím jedné hlízy na zkoušku nebo odhrnutím z jedné strany, aby bylo možno vidět kořeny. Odumřelé kořeny jsou hnědé. Hlízy vyrýváme opatrně, vyvarujeme se mechanickému poškození a potlučení, protože to je pak první důvod k napadení houbovými nemocemi." (Prachař, 2011). U zdravých, zatahujících cib. a hlíznatých rostlin umírají kořeny jako poslední. Jejich povinností je zásobovat listy a hlízu vodou, či živinami až do úplného konce. Navíc u mečíků je v našich klimatických podmínkách vegetační doba značně kratší, než jakou tato květina potřebuje, čili se sklízí ještě za plné vegetace. Pokud má pan Prachař už v září kořeny mečíků začernalé, odumřelé, není to známka zralosti hlízy, ale známka napadení fuzáriovou hnilobou. Tyto hlízy často už na skladě mumifikují, když přežijí do jara, tak většinou začnou hnít brzy po výsadbě. Fuzárium je cévní choroba, když jsou kořeny odumřelé, už vnikla do hlízy a přítomna je v latentní podobě. Celý život sklízím mečíky nůžkami, které způsobují řezné rány a drasticky odstraňuji starou hlízu ihned po vyrytí, přesto je mám zdravé jako málokdo. K žádné infekci totiž nedochází. V říjnu při nízkých teplotách už houbové choroby nejsou aktivní a na každé ráně se rychle vytváří ochranná korková vrstvička, která případné infekci zabrání. Nikdy jsem se nebál bubáků, kterými pořád někdo straší.
"3 týdny po sklizni z hlízy odstraním všechny slupky,... neumožním přezimování třásněnky pod slupkou, nakladení vajíček a vylíhnutí larev." (Prachař, 2011) Na správně zazimovaných hlízách při teplotě 2-5 stupňů nikdy nebudou vajíčka a larvy. Třásněnka je teplomilný hmyz a přezimuje pouze jako dospělec. Při poklesu teplot k 10 stupňům začíná hibernovat, nepřijímá potravu, přestává se pohybovat, životní funkce se zpomalují. Rozsáhlá posátá místa s kapičkami trusu jsou vizitkou špatného pěstitelského postupu, hlízy byly sušeny dlouho a při vysoké teplotě, která třásněnku provokuje k aktivitě. Hlavně se to týká těch pěstitelů, kteří čistí hlízy ještě o vánocích. V takovém případě může být zmatená třásněnka dokonce i vyprovokována k tomu, aby nakladla vajíčka a vylíhly se larvy. Ve vztahu k třásněnce má pouze smysl loupat hlízy už na poli při sklizni, před uskladněním je na to pozdě a loupání nemá praktický význam, protože jsme si třásněnku donesli domů a ta se rozletěla po místnostech.
"A mohu odpovědně říci, že si zde můžeme v mezích slušnosti psát a popisovat své zkušenosti tak, jak se každému z nás pěstování daří a jak si myslí, že by mohl svým kolegům poradit. Od toho je náš Zpravodaj, abychom si v následujícím zpravodaji chyby uznali a napravili, ne se za to osočovali či zesměšňovali." (Mimránek 2011). Za celou existenci časopisu se nenajde jediný případ, že by někdo svou chybu uznal a napravil. Ba, právě naopak, najdou se tak arogantní autoři, kteří si klidně vycucají z prstu ještě větší nesmysly, jimiž svá tvrzení odůvodňují. V mezích slušnosti záměrně fabulovat pěstitele lží a výmyslem, rozdávat rady, jež jsou mečíkům na škodu, tak to já mám meze slušnosti nastaveny trošku jinak. Faktor mnohotvárnosti netu v tom má nemalý podíl. Na své stránky si každý může neomezeně napsat cokoli a když se najde nějaký šťoural (třeba Rýpar), který na chyby upozorní, jednoduše se to vymaže a autor je zase pan Dokonalý. To však není možné v časopise, tam co je jednou napsáno, je navždy dáno. A to je kámen úrazu, na který nikdo nebere zřetel. Jak jsou autoři zvyklí plácat nesmysly na svých stránkách, stejné nesmysly jsou schopni naplácat i do časopisu. Ostatně těch možností, aby pan Mimránek svá slova potvrdil je v tomto průběžně doplňovaném článku opravdu dost.
"Bráníme chorobám mečíků bez chemikálií" (R. O. Magie, Gladiris č. 137).
Pan Magie je ortodoxní chemik, biopěstování je očividně pro něho španělskou vesnicí. K bodu1. Fuzarium odolá teplotám 2x vyšším než je zmíněných 40 -43 stupňů, často přežije i propařování zeminy, když není uděláno důsledně. Uváděná teplota je fuzariu tak maximálně k smíchu, jedině snad že by se jednalo o metodu utopení houbovky. A. V. Murin: "Nižší teplota než 55 stupňů může při máčení ve vodě aktivovat spory patogenních hub (například fuzaria)." Vidíte totéž, co já? Je to klasický příklad naprosto protichůdných názorů dvou světových kapacit. Jedna fuzarium aktivuje, druhá ho omezuje. Při stejných podmínkách. A teď si můžete tipnout, kdo z nich blafuje. K bodu 2. Sacharin je stejně uměle vyrobená chemikálie jako Benlate nebo Captan. Navíc kdyby to byla pravda používal by se jako fungicid, protože je daleko levnější. Bod 5 je výsměchem podstatě filozofie biopěstování, které je založeno na faktu, že rostliny pomaleji rostou, proto mají hustší a pevnější pletiva, která z tohoto důvodu více odolávají chorobám. Hnojení čistým dusíkem znamená likvidaci této důležité zásady. Doporučovat hnojení dusíkatými hnojivy až po odkvětu mečíků je holý nesmysl, navíc ledek amonný sám o sobě způsobí silnou infekci fuzaria, o čemž se už mnoho našich mečíkářů na vlastní kůži přesvědčilo. A nakonec uvedené nitráty podle autora patrně také nejsou uměle vyrobené chemikálie. Ostatní body jsou všeobecně platné a hlavně obecné zásady vhodné pro jakýkoliv druh pěstování. "Pěstování biokvětin je blbost." (Mimránek, 2012) Autor této hlubokomyslné moudrosti moje stránky neustále haní a pomlouvá, zato vřele horuje pro každou hloupost, kterou vyčte z cizích pramenů, aby pěstitele mečíků co nejvíce zmátl. Nepotřebuji uvádět příklady drobných pěstitelů, abych tento názor vyvrátil, uvedu jen jediný případ z velkovýroby. Je to pěstování biorůží za účelem destilace růžového oleje. Na celém článku je nejparadoxnější však to, že v něm budete marně hledat odpověď na ztěžejní jádro dotazu: "Nevěřím barevným katalogům, které nabízí krásné a zdravé hlízy mečíků. Kdyby nabízené hlízy byly opravdu tak zdravé, jak jsem se dočetla, proč u mne rostliny hnědnou, mají skvrny a bílé pásky na listech, klasy jsou krátké a křivé." Když je dotaz směrován na kozu, odpovězte o vozu. To je celosvětově uznávaná metoda jak se vyhnout nepříjemné odpovědi. Vidím, že zákazníci v USA jsou podváděni a obelháváni nabubřelými popisy, ódami o dokonalosti odrůd a uměle upravenými fotografie stejně jako u nás. Bohužel, je to pravda, když tyto dokonalé a zaručeně zdravé hlízy koupíte, většinou vám vykvetou zdegenerovaní chudáčci. Tyto hlízy jsou totiž vyhnány do velikosti dusíkem, jak radí i Magie v bodě 5, bývají předčasně sklizeny a navíc často z řezem oslabených porostů.
Citace byly vybrány z Gladirisu č. 131, 132, 133, 135 a katalogu Lukonglads.