Co nepěstuji

Siláž

Poprvé jsem tento velice výstižný název slyšel kdysi dávno od kolegy Poláčka. Jedná se o odrůdy, které rostou více do listů než do květného klasu, čili poměr listové plochy ke květům je příliš vysoký a nevýhodný pro kvetoucí část. Tomu odpovídá většinou i abnormální velikost hlíz. A protože pěstuji mečíky kvůli květům, ne jako krmivo pro dobytek, nemilosrdně tyto odrůdy likviduji. Je to typická vlastnost ruských odrůd, tam musí být vše obrovské (vliv komunistické megalomanie je viditelný i u květin) a první z nich, kterou jsem kdysi okamžitě vyhodil, byla Jantarnaja Baltika. Na stejně velkou plochu,  kterou zabere jedna hlíza JB lze zasadit až tři hlízy holandské Vanessy a sklidit i šest prodejných klasů – velká hlíza dává pravidelně dva klasy. To je rozhodující ekonomický kalkul pro velkoproducenty květů, u nichž ruské odrůdy mají proto pramalou šanci prosadit se. Tyto silážní odrůdy mívají ještě jednu velmi nepříjemnou vlastnost, masivní listová plocha má většinou za následek nepěkný vzhled rostlin zaviněný častým výskytem krčení a varhánkování listů.  Typickým opakem je americká Pulchritude a mnozí její kříženci. Ze skromně olistěné, štíhlé rostliny vyrůstá celkem mohutný výstavní klas. Provedl jsem s tímto cv. mnohá křížení a stále v tom pokračuji, dala mi nádherné semenáče (např. Barborku), jeden z nejlepších (R 954) budu uvádět v příštím roce a vřele ji a její úspěšné potomstvo  (hlavně Robert S.) doporučuji vyzkoušet všem šlechtitelům. Jsou to úplně vzorové příklady moderního názoru na vzhled a stavbu mečíkové rostliny. (R 954 byla introdukována v roce 2011 pod názvem Bellevue).

Křivice

Křivení klasu nebo celých rostlin je vlastnost pro mne absolutně nepřijatelná a k těmto cv. jsem jednoznačně nemilosrdný. Všechny mé semenáče musí mít rovné a pevné stonky. Z těch nejznámějších jsem pro křivení stonku vyřadil tyto: Lázeňský kavalír,  Stará krajka, Ještěd, Jantarnaja Baltika, Donna Maria, Black Sabath. Křivení stonků je vyloženě odrůdovou záležitostí, ani sucho, přebytek vláhy či náhlé, silné zalití v době sucha nemá na křivení stonku žádný zásadní vliv, zvyšuje jen procento pokřivení. Nedostatkem vláhy klas vadne a ohýbá se od vrcholu, ne uprostřed. Vadnoucí klas je díky odparu vody lehčí a tudíž na křívení méně náchylný než těžký klas napitý vodou díky vydatné zálivce. Takový Lázeňský kavalír bude křivý jak paragraf vždy, při vydatné zálivce o to více. Na výstavu můžete dovézt úplně zvadlé květy se zahnutými vrcholy klasů, do rána se vše spraví, stonky se napijí, klasy se vyrovnají a nic na květech nepoznáte, budou stejně svěží jako ty čerstvě uřezané. Rozhodující pro následné pokřivení stonku jsou asi 3 dny, kdy klas vyrůstá nad listy, stonek pod klasem je u těchto cv. v té době ještě příliš nezralý, měkký a pokud se dostaví větrné počasí (u některých cv. stačí i vlastní váha klasu), tak nárazy větru stonek ohnou a ten při následném narovnání a vyzrání vytvoří ohyb nebo přímo esíčko. Prubířským kamenem pro selekci křivic bývají vysoké denní teploty nad 25 stupňů a dostatek vláhy v půdě. Za těchto klimatických podmínek je příliš rychlý růst klasu v kombinaci s ještě nevyzrálým stonkem pro tyto cv. velmi kritickým. Pokud je v té době poměrné bezvětří a chladno i tyto cv. jsou schopny dát celkem rovné klasy. Naopak v době sucha a nižších teplot se křivení vyskytuje minimálně. Odrůdy, které mají při vyrůstání klasu z listů stonek už dostatečně pevný dávají krásné, rovné klasy za jakýchkoli podmínek. Nejvíce náchylné jsou dekoračky, které mívají těžké klasy díky vysoké voskovitosti květů a  proto by v této kategorii měl být výběr šlechtitele patřičně přísný. Stejně nepřípustná, přitom velmi častá, je u těchto přešlechtěných cv. křehkost klasu; stonek se zlomí při plném nákvětu a nárazu větru nebo později při vykvétání ve váze, protože je příliš dutý a málo pevný.  Kolega Václavík  doporučuje pro tyto případy jednu velmi zajímavou metodu, kterou by si měli vyzkoušet  a důsledně používat všichni šlechtitelé. Když mu poprvé vykvete mateřská hlíza, uchopí stonek dole pod klasem a zatřepe s ním. Pokud se klas přelomí je semenáč nemilosrdně vyřazen, byť by byl sebekrásnější. Další typickou a velmi nepříjemnou vlastností těchto cv. je růst rostlin ze starších, často už dvouletých hlíz do oblouku nebo dokonce do spirály. I když se klas dále většinou slušně vyrovná, stonek zůstane zakřiven a umístění do váz na výstavách bývá z toho důvodu provázeno značnými problémy. Křivice jsou typické pro odrůdy z Východu, v Americe jsou šlechtitelé na tyto negativní vlastnosti velmi přísní a neznám jediný americký cv., který by nadměrně trpěl křivením nebo křehkostí (lámavostí) stonku či krčením listů.

Nerosty

Do této kategorie řadím odrůdy, které velice bídně rostou, mají minimální přírůstky nebo jsou tak náchylné na houbové a virové choroby, že ztráty se často rovnají přírůstkům, takže jsme rádi, když sklidíme alespoň tolik, kolik jsme zasadili. Jsou šlechtitelé, u nichž na nerost narazíte jen vyjímečně, zatímco od jiných to neroste a neroste. Nejvíce mne v poslední době zklamal Madeson, kterého před několika lety hodně propagoval a doporučoval Šaran. Ano, má překrásné věci a možná, že i u něho v hanácké černozemi dobře rostly, ale u mne v těžké půdě a chladnější oblasti úplně vyhořel. Vyhodil jsem od něho asi  20 cv. a horko těžko množím jen  Deannu, protože to je barevně jeden z nejkrásnějších mečíků vůbec, ale i nad ní visí Damoklův meč. Čím jsem starší a jako pěstitel zkušenější, okouzlení a vášeň pro těžko pěstovatelné dekoračky mne už dávno opustila, zdravotní stav, vitalitu a množivost mám stále více na prvním místě a proto se s nerosty  odmítám trápit, vzhledem k velkým potížím při pěstování bývá konečný výsledek poměrně mizerný. A totéž poslední dobou pozoruji i u Lukon Glads. Pokud porovnám jejich současnou nabídku s katalogy před 5 a více lety je nárůst šlechtitelů komerčních sort na úkor šlechtitelů nerostů velmi nápadný, špatně pěstovatelné dekoračky se z jejich katalogu úplně vytratily a nyní je to vlastně už jen nabídka tří našich šlechtitelů: Václavíka, Koníčka a Šarana.

Dekoračky

Exotické a dekorační mečíky pěstuji jen omezeně, a to pouze v těch případech, když jsou vitální a množivé, mají dostatečně dlouhý klas, pravidelnou stavbu a pevný, rovný stonek. A takových je v té opravdu bohaté nabídce dekoraček velice málo. Za typické představitele tohoto typu mečíků považuji svoje cv. Karioku a Česílko. V současné době se stále více prosazují komerční a univerzální gladioly, které splňují moderní estetický pohled na krásu květu a přitom jsou dobře pěstovatelné i v běžných podmínkách zahrádek. Tento boom dekoraček ještě doznívá na Slovensku a jako následek železné opony se zpožděně nyní dostal někde k Uralu a plně vypukl v Rusku. Opravdu nemám zájem o pětistovky s 50 cm dlouhými klasy, a to si šlechtitelé ještě minimálně 5 cm přidávají. Navíc této délky dosáhnete jen z velké hlízy, z menších jsou klasy výrazně kratší. Prvním vážným varováním pro každého rozumného pěstitele musí být konstatování, že americké miniatury mají mnohem delší klasy než většina ruských obrů. Mám takovou zásadu, kterou se snažím při selekci dodržovat: středněkvěté musí mít min. 60 cm a velkokvěté min. 65 cm dlouhý klas. Pokud semenáč nedosahuje těchto parametrů nedostane ani číslo a je nemilosrdně zlikvidován. Možná si řeknete, že při tak přísných požadavcích musím mít pěstovaný sortiment velice chudý, ale není tomu tak, což dokazuji na každé výstavě. Světová nabídka je dnes už tak bohatá, že se v každé barvě a kombinaci dají vybrat skvělé odrůdy a množství, které jsme jako jednotlivci schopni poznat a pěstovat bude vždy velmi omezeno, bude vždy jen maličkým zlomkem této obrovské škály. Snažme se, aby ten zlomek obsahoval jen to nejlepší, co nám tato nabídka je schopna dát. Proto mi velmi chybí v našich časopisem komunikace mezi pěstiteli a odborné informace o tom, co je skutečně dobré, co se osvědčilo a která odrůda naopak totálně zklamala. A ještě horší je situace mezi šlechtiteli, teprve až skončí závist a rivalita a nastane spolupráce, bude moci se naše šlechtění posunout kupředu, pokud nás do té doby nepřeválcují šlechtitelé z Východu.