A jdeme na houby

Pokud chcete s nepřítelem úspěšně bojovat musíte ho nejdříve důkladně poznat. Pokud chcete úspěšně pěstovat biomečíky i ve velkém je dokonalá znalost největšího nepřítele, čili houbových chorob, nejzákladnější nutností. Většinou však veškeré praktické znalosti našich členů začínají a zároveň taky končí konstatováním: „Jakmile  se na listech objeví nějaké skvrny tak stříkám.“
Letošní rok (2009) byl v naší oblasti (severní Morava) opět extrémní a tím i velmi poučný. Největší zkoušky nám příroda nachystala  už v úvodu vegetačního období mečíků. Povodně a přívalové deště v posledním týdnu června a následné asi 14-denní období vysoké vzdušné vlhkosti a občasných srážek mělo za následek abnormální infekci listových chorob houbového původu. Septoria,  která většinou napadá jen výsadbu brutu, se objevila i ve výsadbě hlíz, což jsem zaznamenal poprvé za celou dobu, co mečíky pěstuji. Infekce však byla jen lokální a ojedinělá, takže  žádné škody nezpůsobila. Daleko více si zařádila Botrytis, která dokonce napadala i tvořící se květní klasy, takže jednotlivá poupata se přestala vyvíjet a zahnívala. Samozřejmě, v těchto případech velmi záleží na stanovišti. V Odrách u jednoho rodinného domku jsem viděl typický případ. Měli tam dvě políčka s bramborami, jedno před domem v otevřené a osluněné poloze, druhé vzadu za domem v poloze přistíněné stromy, chráněné a závětrné. Před domem bylo napadení porostu plísní bramborovou asi z 30%, zatímco vzadu byly brambory plísní úplně zničené. Proto je i u mečíků velmi důležitým asanačním opatřením otevřená a osluněná poloha s průvanem, který podporuje rychlé osychání rostlin. Se stejným apetytem Botrytis později napadala květy posáté třásněnkou, kde jako sekundární agresor způsobuje slepování a zahnívání okvětních lístků, vadnoucí květy a odkvetlé klasy se rychle pokrývaly šedými povlaky plísně. Všechna napadení jsem pečlivě uklízel a likvidoval, brzy však přišlo suché období a Botrytis se vytratila, slunce ji spálilo.
Resumé: Listové choroby mečíků (Botrytis a Septoria) mají prakticky stejné požadavky a časový průběh jako plíseň bramborová. Pokud je jaro a rané léto poměrně suché jsou postřiky na list proti houbovým chorobám mečíků úplně zbytečné a naopak spíše škodlivé. Pokud je jaro vlhké jako letos stříkáme ve stejných termínech jako proti plísni bramborové, přitom pamatujme, že mečíky jsou proti listovým chorobám daleko více odolné než brambory proti plísni. Podle mých zkušeností by měl postačit pouze postřik ploch s výsevem brutu a semen proti Septorii. Já jsem i při letošní nepřízni počasí nestříkal vůbec a na sklizených hlízách jsem nezaznamenal žádné škody, byly stejně kvalitní jako jiné roky.
Pro nás, mečíkáře, je nejnebezpečnějším projevem houby Botrytis krčková (srdéčková) hniloba hlíz. Na rozdíl od bazických chorob, které registrujeme během vegetace, krčkovou hnilobu zjistíme na sklizených hlízách během čistění a skladování. Krček je střední, mrtvá část hlízy, spodek květního stvolu, kolem něhož narostla nová hlíza. Chorobu najdeme pouze na hlízách, u nichž byl proveden řez květů, přitom platí, čím kratší stonek (nevhodnost k řezu), tím větší náchylnost, proto jsou na tom nejhůře ty odrůdy, které musíme řezat až těsně u země. V místě poškození řezem odumírá pletivo listů a stonku a každé takové poškození je vstupní branou pro povinnou činnost houby Botrytis, což je likvidace mrtvého pletiva. Houba postupuje dutým stonkem, podpořena splavováním deštěm, až do středu hlízy a později i do okolní zdravé části hlízy. Napadené pletivo má tmavě hnědou barvu a často lze celý střed  vydlabat až po zdravou část hlízy, rány zasypat fungicidem a tak hlízu zachránit. Výsledek operace však nebývá vždy stoprocentní. Když vysadíme hlízy byť jen se stopou krčkové hniloby, což u neloupaných hlíz většinou nepoznáme, choroba přejde v průběhu vegetace na novou hlízu a bazickou část rostliny. Na podzim houba Botrytis ráda pozlobí šlechtitele tím, že při deštivém počasí napadne vyvíjející se semeníky, které zplesniví a zahnívají. Pozdější napadení celé listové plochy, pokud k němu dojde koncem září a během října (typický jev u chemicky ošetřovaných porostů), již nemá významný vliv na nemocnost sklizených hlíz, bez obav je lze sklízet i z úplně hnědých porostů.
Bazické choroby (choroby podzemní části rostliny) a hniloby hlíz nám způsobují největší ztráty. Jejich příčinou jsou nejčastěji houby rodů Stromatinia, Botrytis, Fusarium a bakterióza. U rostlin napadených houbou Stromatinia  hnědnou a zasychají listy odspodu postupně od nejstarších, přičemž baze rostliny má zahnědlé, vodnaté a zahnívající skvrny, až se spodek listů úplně rozpadne. Často se stává, že zůstane jen holý stonek, který i vykvete. K infekci dochází nejčastěji přímo z půdy a o její rozšíření se postaráme většinou sami vysazováním již napadených hlíz. Napadení houbou Botrytis má velmi podobné příznaky, průběh však bývá méně agresivní, občas se může stát, že na podzim sklidíme relativně zdravou hlízu i v případě, kdy jsou listy a slupky houbou zničeny, navíc tato podzemní infekce je méně častá a dochází k ní hlavně vysazením již nemocných hlíz. Podmínkou vzniku bakteriózy je poškození baze sáním a okusem různými druhy půdní fauny, včetně obávaných a v tomto směru přeceňovaných drátovců. Pokud vysadíme hlízy napadené bakteriózou a k poškození hmyzem nedojde, sklidíme hlízy většinou úplně zdravé. Nedoporučoval bych to ale dělat ve velkém, protože si tím zvyšujeme koncentraci baktérií v půdě, čímž stoupá možnost infekce a zvětšuje se každoročně procento napadení.  Bakterióza proniká do hloubky, pletivo změkne a slizovatí, stonek se v napadeném místě zlomí a celá rostlina se vyvrátí. To je typický příznak této choroby. Fusarium je cévní choroba, která napadá hlavně oslabené rostliny a u mečíků, stejně jako u brambor nebo cibule, způsobuje hnilobu hlíz, která se může projevit kdykoliv během celého roku. Rostlinám během vegetace nikdy nehnědnou listy jako u jiných houbových chorob, ale výrazně zaostávají  v růstu a mizerně kvetou (jsou oslabeny bojem s hnilobou hlízy) nebo jejich listy jsou nápadně úzké a šavlovitě prohnuté, šavlovitě se ohýbá i celá rostlina (kravský roh). Když ji vykopeme zjistíme, že stará hlíza je celá nebo částečně shnilá. Rozvoj fuzária významně podporuje ledkování, což je sice skvělé pro kšeft díky rychlému nárůstu hlíz, ale jednostranné hnojení dusíkem vede k tvorbě řídkých, vodnatých pletiv, která jsou snadnou kořistí  pro tuto chorobu. Nejzdravější jsou tvrdé, pomalu rostoucí a za sucha vyzrálé hlízy. Nebezpečná je fuzarióza svou schopností latentní existence, kdy ledkované hlízy vypadají na první pohled úplně zdravě a baculatě, ale když je vysadíme rychle podléhají zkáze nebo celou sezónu rostliny s chorobou bojují, takže při sklizni pak zjistíme, že většina starých hlíz je úplně shnilých. Tyto nepříjemné zkušenosti mám hlavně s přehnojenými hlízami od některých velkopěstitelů, kteří nadměrným ledkováním zakrývají projevy viroz, aby kontroly nic nepoznaly. Při správném a kvalitním způsobu pěstování zůstane stará hlíza až do sklizně stejně zdravá jako nová.
Heslo sázíme jen zdravé hlízy do zdravé půdy není jen planou frází, ale existenční nutností biopěstování. Znám pěstitele, kteří neustále vyhledávají novou, panenskou půdu, ale nic nevyhodí, chorobné rostliny pěstují dál, dokonce je i sklízejí a ty přeživší i vysazují, tím si tuto půdu hned prvním rokem houbovými chorobami zaneřádí. Protože i malé černé ostrůvky suché hniloby, či nepatrné zahnědlé místečko na krčku bude později po vysazení zdrojem bazické hniloby, což se na neloupaných hlízách většinou nepozná, je nutné před výsadbou všechny hlízy oloupat a nemocné vyřadit. Jednotlivé drobné černé skvrny suché hniloby a hnědé propadliny bakteriózy vyloupneme nožem, rány zasypeme fungicidem a po několikadenním zaschnutí je můžeme vysadit. Tento drobný léčebný postup nelze brát jako porušení biopěstování. Je-li však napadení rozsáhlé a jde do hloubky hlízy zlikvidujeme.  Rovněž zlikvidujeme všechny hlízy, u nichž najdeme černé skvrny v podpučí a kolem baze klíčků, kde se většinou ukrývá napadení zjevnou fuzariózou a objevíme je až po důkladném oloupání. Bezpodmínečně nutné je neustále během vegetace pozorně prohlížet porosty a každou netypickou rostlinu (zakrnělou, se šavlovitým růstem), s příznaky chorob (hnědnutí a hnití listů odspodu) okamžitě vykopat i s hlízou a zlikvidovat, spálit nebo vyhodit do popelnice. Rostliny nikdy nevytrháváme, protože se nať utrhne a nemocné hlízy  zůstanou v půdě, ale sázecí lopatkou je podryjeme a celé vytáhneme. Tento negativní výběr musí být velmi přísný a nekompromisní, kdo projeví jakoukoli lítost nebo slabost, ten prohrává. Jedině tak si udržíte půdu zdravou a budete moci pěstovat mečíky na tomtéž místě bez jakýchkoli obav i 30 let, stejně jako já.