Jak správně hnojit
Požadavky okrasných rostlin na hnojení jsou značně rozdílné a často velmi specifické, nás se např. přímo týkají výrazné rozdíly mezi hnojením mečíků a kosatců, proto dříve než se budu konkrétně zabývat mečíky několik obecných zásad. Na živiny nenáročné jsou skalničky, které se proto nehnojí vůbec. Letničky, dvouletky a trvalky jsou většinou málo náročné, čili vděčné za mírné přihnojení, ale vzhledem k bohaté druhové pestrosti najdeme mezi nimi i středně (ostrožka, třapatka) nebo dokonce hodně náročné na živiny (pivoňka). Cibulnaté a hlíznaté květiny jsou většinou středně náročné na živiny, a to platí i pro mečíky. Z této skupiny jsou nejnáročnější jiřiny, které se spotřebou živin rovnají pivoňkám. Ale i tyto dvě květiny mají asi poloviční spotřebu živin než nejnáročnější druhy zelenin (zelí, květák, paprika). Rozhodující pro způsob hnojení jednotlivých rostlin jsou agrotechnické zásady vycházející ze stavu a kvality půdy a biologických potřeb dané rostliny, ne údaje, které nám předkládají a vnucují výrobci hnojiv na obalech. Tyto doporučované dávky berte vždy jen jako informativní, jsou to většinou teoretická maxima vypočítaná z odběru živin dané rostliny a hlavně je to množství určené pro celý vegetační rok. Je to založeno na jednoduché úvaze, kolik živin rostlina odebere, tolik jich dodáme a tím si udržujeme půdu stále dobře zásobenou. Konkrétně to rozvedu přímo na příkladu mečíků. Ty odčerpají v produkční výsadbě (v okrasné budou nároky nižší) 10-12 g N, 2-3 g P, 15-20 g K, 10 g Ca a 2 g Mg z 1 m2. Pro ilustraci zelí odebere z 1m2 půdy 30 g N, 4 g P a 29 g K. A protože Cererit obsahuje 11% dusíku je dávka 100 g na 1 m2 teoreticky přesně odpovídající. Jenže pozor, nyní přijdou na řadu výše zmíněné agrotechnické zásady, na které nikdy nesmíme zapomenout. Od tohoto množství musíme odečíst všechny živiny, které dodáme během roku v jiných formách. Jedná se hlavně o organické hnojení, kompost, uleželý hnůj dodaný na podzim, hnojivé zálivky či mimokořenová výživa během vegetace. Tím se dostaneme řekněme na číslo 60 g a tuto dávku nyní musíme rozdělit na 3 díly. Čili maximální jednorázová dávka Cereritu je v tomto případě pouze 20 g na m2 (200kg na ha), při vydatném organickém hnojení bude ještě nižší až žádná. Výrobce Cereritu doporučuje k okrasným rostlinám dávku 10 - 30 g na m2 za rok, což je dávka velice rozumná. Mečíky hnojíme postupně v těchto termínech: 1 díl v období růstu 4. pravého listu, druhý díl před květem a poslední po odkvětu koncem srpna. Kdo je puntičkář a detailista upraví si toto hnojení tak, aby ještě lépe vyhovovalo potřebám mečíků. K prvnímu dílu přidá v poměru 1:1 ledek (vápenatý, draselný nebo chilský, ale ne amonný), tím zvýší obsah dusíku pro podporu růstu listové hmoty a naopak v posledním dílu (v posledním termínu hnojení) sníží obsah dusíku přidáním stejného množství směsi superfosfátu a draselného hnojiva (1:4) za účelem podpory lepšího vyzrávání hlíz. V okrasné výsadbě nikdy nepoužíváme v první dávce jen samotný dusík, to se dělá v produkčních velkovýsadbách, které nekvetou, ve výsadbách brutu a sadby.
„Na jaře zapravíme do země Cererit v dávce 100 g na m2, v lehkých půdách více.“ (Katalog Lukon glads). Mečíky nikdy nehnojíme před a během výsadby, tím jim jenom škodíme. Nepotřebují žádné zásobní hnojení, zásoby živin mají v hlízách, a to pro ně v ideálním poměru. Poměry a dávky živin, které jim jsou vnucovány na jaře v podobě umělých hnojiv, dle do nekonečna omílaných rad, jim zcela určitě vonět nebudou. Navíc toto rychlorozpustné hnojivo není určeno k zásobnímu hnojení, ale k hnojení během vegetace. Hnojit Cereritem či NPK do zásoby si můžeme dovolit jen na půdách s vysokou sorpční schopností a takovou měl pouze Šaran, který pěstoval mečíky na zahradnické černozemi. Proto si mohl dovolit hnojit Cereritem na sníh. V písčitých půdách, jež jsou u mečíků doporučovány (neberte to za bernou minci), projdou tato hnojiva profilem jako sítem, obzvlášť za deštivého jara a najdete je spíše v okolních studních než na mečíkovém poli. Zvyšování dávky je v tomto případě úplně zbytečné, čím více hnojiva, tím více dusičnanů ve spodních vodách. V těchto půdách se zásadně hnojí během vegetace až když mají rostliny dostatečně vyvinut kořenový systém a po malých dávkách, nikdy ne celoroční dávkou najednou.
„V době největšího růstu – přelom června a července – přihnojíme ledkem amonným s vápencem v doporučených dávkách na obalu hnojiva.“ (katalog Lukon glads). Tak to je úplně nesmyslná rada, která občas mívá katastrofální následky. Jednak nemůžeme dávku udanou výrobcem hnojiva použít k rostlinám najednou, jednorázově (už vůbec ne u dusíku), nastane náhlý, vysoký přebytek tohoto prvku v půdě se všemi negativními následky, protože to jsou dávky celoroční. Znám případ pěstitele mečíků, který tak přesytil výsadbu dusíkem za současného nedostatku fosforu, že mu mečíky vůbec nevykvetly a sklidil jen zelenou hmotu. Ještě katastrofálnější následky však může mít použití amoniakální formy dusíku, která výrazně podporuje rozvoj fuzária. Pokud trefíme do klimatických podmínek vhodných pro rozvoj této choroby, přihnojíme tím fuzárium a ne mečíky a na podzim pak zapláčeme, budeme marně hledat jedinou zdravou hlízu.
„Samozřejmě v čase vápnění nehnojíme dusíkatými ani organickými hnojivy.“ (Lelek, 2006). To je jedna s typických zahrádkářských všeobecně rozšířených fám. Vápník prý vytěsňuje dusík, který pak uniká do ovzduší a tím dochází k jeho ztrátám. Ve skutečnosti to vůbec není pravda a nechápu na základě čeho takové pohádky vznikají. Na trhu máme hned několik hnojiv v kombinaci N+Ca, je to ledek vápenatý, ledek amonný s vápencem a hlavně dusíkaté vápno, které přímo obsahuje nejagresivnější vápenaté hnojivo – oxid, přesto při jejich aplikaci nikdo nemá obavy z nějakých pomyslných ztrát dusíku. Vápnění a hnojení dusíkatými hnojivy nebo kompostem zároveň je v praxi použitelné a hlavně neškodné, pouze není běžné, protože vápník dodáváme na podzim, kdežto dusíkem, který se minimálně váže na sorpční komplex, hnojíme obvykle až během vegetace, tak zvaně na list.
„Protože ve velmi kyselých a silně alkalických půdách je několikanásobně menší přístupnost fosforu pro rostliny než v neutrálních či slabě alkalických, je třeba před hnojením fosforečnými hnojivy (obvykle superfosfátem) bezpodmínečně vápnit nehašeným vápnem.“ (Lelek, 2006). Velká většina zahrádkářských půd je u nás slabě kyselých, zbytek jsou půdy neutrální nebo mírně kyselé. Ve všech těchto půdách je fosfor rostlinám dobře přístupný. V silně kyselých a silně alkalických půdách se žádné hospodářské plodiny (a už vůbec mečíky) nepěstují, protože by v nich mizerně rostly, a to nejen z důvodu špatně přístupného fosforu, proto absolutně nechápu důvod a smysl proč autor tyto příklady uvádí. Kámen úrazu je však jinde – v kombinaci superfosfátu a vápna. Tu nelze v žádném případě doporučovat. Dochází totiž při ní k vratné chemické reakci oproti postupu výroby tohoto hnojiva, rozpustné formy fosforu vápník sráží zpět na formy nerozpustné, z kterých byl superfosfát původně vyroben a které jsou rostlinám hůře přístupné. Kdybychom pohnojili mletým fosfátem nebo Thomasovou moučkou dosáhli bychom stejného efektu, stejného výsledku, ale s daleko menšími finančními náklady.
Na závěr zopakuji nejdůležitější zásady správného hnojení mečíků. Na podzim provedeme vápnění, pokud je nutné a hnojení organickými hnojivy. Rychlorozpustnými kombinovanými hnojivy (Cererit, NPK) nikdy nehnojíme k mečíkům na podzim nebo na jaře. K tomuto účelu slouží nerozpustná a pomalu rozpustná hnojiva určená k zásobnímu hnojení nebo hnojiva k tomuto účelu speciálně vyráběná, která uvolňují živiny postupně během celého roku. Mečíky jsou v úvodu vegetace vodními rostlinami, proto je na jaře jen důkladně zaléváme je-li sucho, hnojíme je až během vegetace ve třech termínech vypočítanými dávkami kombinovaného hnojiva. Nikdy je nehnojíme jednostranně čistým dusíkem, obzvlášť ne dávkou uvedenou na obalu hnojiva. Pokud si tyto zásady osvojíte a vejdou vám do krve, dočkáte se jen samých příjemných překvapení. Já vím, že to jsou informace často dost překvapivé a občas jsou i úplným opakem toho, co vám neustále vtloukají do hlavy i renomovaní autoři, ale věřte, že nemluvím do větru, vím co říkám, což dokazuji už více jak 25 let na každé výstavě, které jsem se zúčastnil. Není to teorie, nejsou to informace opsané nebo vymyšlené, nejsou to hlouposti vyhledané na internetu, je to shrnutí dlouhé a úspěšné praxe v tomto oboru. Mečíky přijímají živiny jen 4 měsíce v roce (červen až září), proto je pro jejich vývoj rozhodující dobrá přístupnost živin v tomto dosti krátkém období, ne na podzim či v zimě. Proto rady typu: „Preferujeme silnější základní hnojení Cereritem před podzimní orbou, potom dvakrát na sníh, před zpracováním půdy na jaře a při výsadbě hlíz," neberte příliš vážně a ve vlastním zájmu si jich nevšímejte.